Současný éter je přímo přesycen signály (nejen) rozhlasových stanic, a je těžké říci jaký potřebujeme přijímač, abychom si zachovali dobrý příjem. Zkuste se podívat na jednoduché techniky, které vám pomohou opravdu zlepšit kvalitu příjmu kterékoli stanice, ať již amatérské, nebo profesionální – rozhlasové, a to zejména na kmitočtech 1,8 až 10 MHz. Přitom je důležité, abychom nezasahovali do přijímače, zejména pokud je v záruce.
Jistě je každému známo, že špičkové transceivery obsahují kvalitní selektivní obvody, úzké pásmové filtry. Pro začátek se podívejte na blokové schéma, které naznačí, jak zajistit optimální příjem na KV:
ANTÉNA A NAPÁJEČ
Laděná anténa je částečně sama od sebe selektivní, ale na nižších kmitočtech jen velmi málo. I když třeba na 7 MHz má dosti ostrou rezonanci, tak signály výkonných rozhlasových stanic které se nachází v odstupu stovek kHz od rezonančního kmitočtu budou „prolézat“, jednoduše díky větším geometrickým rozměrům vlastní antény.
Širokopásmové antény nemají svou rezonanci v rozsahu jednotlivých amatérských pásem, tedy nejsou selektivní a při práci s nimi se musíte spolehnout pouze na možnosti prvého směšovače a filtrů v přijímači. Dalším případem jsou magnetické antény, které jsou tvořeny kruhem malého průměru a potřebují naladění v jednom požadovaném pásmu. Předpokládá se, že plnorozměrové antény nelze považovat za dostatečně selektivní, zvláště v pásmech od 10 MHz níže.
Důležitý je také výběr napájecího vedení od antény k přijímači. Zde je několik možností, ale raději bych nedoporučoval použít nejrozšířenější systém – pomocí souosého kabelu, spíše dvojitou linku (tzv. žebříček) s impedancí 100 až 600 ohmů. Argumentů pro a proti tomuto systému napájení je možno uvést mnoho, ale faktem zůstává, že dvojité vedení má vyšší účinnost a menší útlum než souosé vedení. Ale na druhou stranu je zde potřeba použít přechod mezi symetrickým vedením a nesymetrickým vstupem/výstupem zařízení, tak zvaný BALUN (Balanced-Unbalanced).
ANTÉNNÍ TUNER.
Tak tohle je zařízení které slouží k řešení problémů s rozdílem impedancí, na jedné straně impedance antény a na druhé straně vstupní impedance přijímače. A to není vše! Současně svými rezonančními vlastnostmi zlepšuje potlačení harmonických kmitočtů vysílače.
Ale zase na druhou stranu, anténní tunery mívají účinnost asi 20% - 70%, a proto dochází k útlumu signálu. V případě, že výkon vysílače je kolem 100W až 200W, je možno tyto ztráty zanedbat, ale pokud používáme QRP kolem 3W až 20W, budou ztráty již nepřijatelně vysoké.
Různých konstrukcí tunerů je celá řada, je zde možnost si jej udělat sám (je to velmi jednoduché), nebo si jej koupit, vyskytují se ručně ovládané, i automatické. Variant je celá řada, od velmi levných ručních, jako třeba MFJ-941E (cca $16.-) atd. Samozřejmostí je umístit tuner co nejblíže k anténě. Některé z tunerů zabudovaných v transceiverech (TS-570, IC-746 atd.) mají malý rozsah přizpůsobování impedancí (30 až 150 Ohmů) a tak mnohé antény nemohou přizpůsobit, například dlouhé LW na libovolném KV rozsahu. Aby tuner mohl přizpůsobit radiostanici s libovolnou anténou, musí mít rozsah od 1 do 1 000 Ohmů. Několik ověřených domácích konstrukcí je uveřejněno na:
http://ok1ike.c-a-v.com/soubory/miniatu/miniatu.htm
http://ok1ike.c-a-v.com/soubory/lad_ant.htm
http://ok1ike.c-a-v.com/soubory/ant_clen.htm
http://ok1ike.c-a-v.com/soubory/qrp_tuner.htm
http://ok1ike.c-a-v.com/soubory/prizp_ant/prisp_ant.htm
http://ok1ike.c-a-v.com/soubory/ant_clen_2.htm
http://ok1ike.c-a-v.com/soubory/vodic_pi.htm
http://ok1ike.c-a-v.com/soubory/tuner_100w.htm
http://ok1ike.c-a-v.com/soubory/z-tuner.htm
http://ok1ike.c-a-v.com/soubory/ant_tuner_qrp.htm
ATTENUÁTOR.
Pokud používáte novější profesionální zařízení, pak není nutno se touto záležitostí zabývat. Spíše to pomůže amatérům s Doma Made zařízením. V továrních transceiverech je obvykle zabudován attenuátor s útlumem cca 10 nebo 20 dB v levnějších modelech, a v dražších se třemi stupni (-6, -12, -18 dB). Samozřejmě, tři stupně jsou lepší než jeden, ale někdy ani to nestačí. V reálném provozu, pokud chcete obstát v záplavách signálů, musíte použít potlačení 30 až 40 dB v krocích po 10 dB. Výrazně se tím zlepší dynamický rozsah přijímače.
Útlumové články se navrhují buď ve tvaru tzv. T (viz předešlý obrázek) nebo ve tvaru PI (podle řeckého písmene pí), viz následující obrázek řetězce útlumových článků:
Návrh T a PI útlumových článků je v http://n9zia.ampr.org/att_pad.main.cgi. V továrně vyráběných attenuátorech se jednotlivé stupně útlumu přepínají relátky, ale pro amatérkou stavbu naprosto vyhoví dvoupólové páčkové přepínače. Jednotlivé stupně musí být od sebe důkladně odstíněny a vývody odporů co nejkratší. Rovněž celá konstrukce by měla být v kovové krabičce propojené se „zemí“ zařízení.
PRESELEKTOR.
Důležitý prvek vstupních obvodů transceiverů (a přijímačů vůbec) se od doby, kdy se začaly vyrábět transceivery s prvým směšováním nahoru, nahrazoval širokými pásmovými propustmi. Důvod byl ten, že takto se sníží náklady na konstrukci a také je snadněji vyrobitelná. Jenže následkem toho je, že se prudce snížila odolnost proti rušení. Kromě potlačení zrcadlového kanálu úzkopásmové filtry účinně potlačují rušení uvnitř vlastního přijímaného pásma a v určité míře slouží i jako selektivní attenuátor. Samotný preselektor by měl být pasivní, jelikož citlivost současných transceiverů je s dostatečnou rezervou.
Používat nebo nepoužívat feritové toroidy do cívek preselektoru je dost diskutabilní. Jestliže je ale předřazen attenuátor, je vhodné je použít, pro jejich vysoký součinitel jakosti Q a tím pádem úzké propustné pásmo. Jeho zhotovení je i pro průměrně zdatného kutila velmi snadné. V případě, že hodláte koupit továrně vyráběný preselektor, tak bych doporučil typ MFJ-1048 který v šesti rozsazích obsáhne pásma 1,6 až 33 MHz.
Jedno takové velmi zjednodušené zapojení preselektoru je na dalším obrázku. V praktickém použití přes svou jednoduchost velmi výrazně zlepší kvalitu příjmu. Doporučuji jej sestavit, vyzkoušet a zjistit, o kolik se příjem zlepší.
Cívky jsou navinuty na kostřičce s plechovým krytem, pocházející z mezifrekvence staršího televizního přijímače. Uprostřed je navinuta cívka L3 (20 závitů) a po jejich krajích jsou navinuty cívky L1 a L2, které mají po třech závitech.
Игорь Лаврушов