Dostal jsem mejla od jednoho z čtenářů těchto stránek, s dotazem, jak vlastně přizpůsobit anténu v rozsahu krátkých vln. Na webu existuje spousta stránek, které doporučují nejrůznější zapojení, často i s protichůdnými důvody. Vycházejme tedy z osvědčené praxe, a podívejme se, co jsem mu odepsal. Jsem si předem jist, že řada odborníků na antény bude protestovat, že tento problém příliš zjednodušuji, ale vycházím z léty ověřené amatérské praxe, která vždy představovala učení systémem pokus – omyl.
Na prvém obrázku je „klasický“ PI-článek (nazvaný dle toho, že připomíná řecké písmeno PI), v dřívějších dobách nejčastěji používané zapojení k přizpůsobení antén. Vstupní i výstupní impedance může být prakticky libovolná, většinou bývá „neznámá“.
Výhodnější by byla možnost měnit počet závitů cívky, používají se různé „rolšpulky“ ze starých vysílačů od RSB5, přes RSI-6K, až po Třinec. Pokud se vám ji nepodaří sehnat, žádná tragedie, naprostou většinu drátových antén, prakticky jakýkoliv kus drátu, se vám podaří doladit i jen s zde uvedenou cívkou.
Pro nižší kmitočty a extrémně krátké antény je vhodný přizpůsobovací článek podle druhého obrázku.
Velmi dobře pracuje s anténou délky od 7 do 20 metrů na kmitočtech od 1 do 10 MHz..
Pokud máme k dispozici ještě kratší anténu (obvykle na portejblu, nebo i v paneláku) použijeme toto zapojení:
Cívka má celkem 80 závitů, odbočka 2 je na desátém závitu od dolního, tedy studeného (uzemněného) konce. Takto se mi podařilo úspěšně vyladit záclonovou konzoli s přívodním drátem o délce 2 m. S vysílačem o příkonu 2,5 W jsem pracoval s LX, HB0 a mnoha DL, HA, SP atd. Upozorňuji, že v cihlovém domě, v paneláku by se to podařit nemuselo, vzhledem k železobetonovému stínění.
Na dalším obrázku je takový, dalo by se říci „univerzální“ přizpůsobovací článek, použitelný v těch případech, kdy předem nevíme, jak dlouhou anténu se nám podaří natáhnout, tedy třeba při odjezdu na dovolenou, nebo podobně.
Pevně věřím, že tyto mé poznámky vám pomůžou vyznat se v problematice připojování drátových antén.
Závěrem zde ještě uvádím jednu kuriozitu, od legendárního radioamatéra Karla Kamínka OK1CX, který na jednom radioamatérském setkání předváděl ladění antény – s následujícím zařízením ukázal jak je možno vyladit libovolnou délku, od šroubováku až po 230 metrů dlouhé bývalé telefonní vedení. U těch superkrátkých délek je pochopitelně problém s jejich účinností, ale v případech, kdy nic jiného není po ruce a nutně potřebujeme předat zprávu, to často bývá jediná možnost.
Pomocí přepínače je možná volba krátké, nebo dlouhé antény.