LC OSCILÁTOR S TTL OBVODY

Konstrukce oscilátorů s TTL obvody se obyčejně řeší na způsob multivibrátoru, tedy klopných obvodů. Jenže v mnoha případech se dá takový oscilátor zhotovit i pomocí obvodů soustředěné selektivity, tedy pomocí obvodů LC. Jedna z těchto konstrukcí je na následujícím obrázku. Vyznačuje se dobrou stabilitou kmitočtu a je schopna pracovat i na poměrně vysokých kmitočtech.

Jako aktivní prvek je v tomto zapojení použit integrovaný obvod TTL (transistor-transistor-logic) který je standardem používaným pro implementaci digitálních (také logických) integrovaných obvodů, vycházejícím z použití technologie bipolárních křemíkových tranzistorů. Obvody technologie TTL používají napájecí napětí 4,5 až 5,5 V. V tomto zapojení je použit obvod s označením MH7400 (ekvivalenty jsou MHA11, MH5400, MH8400, SN7400N, D100, K155LA3 a další). Je to čtveřice dvouvstupových pozitivních hradel NAND. Prvé hradlo H1 má vstup a výstup propojen přes cívku L1, proto pracuje v lineárním režimu.

Cívka L1 s paralelně připojeným kondenzátorem C1 tvoří rezonanční obvod, kterým je dán kmitočet oscilátoru. Kondenzátor C2 tvoří kladnou zpětnou vazbu, na jeho velikosti závisí tvar výstupního napětí a stabilita kmitočtu. Při použití malé kapacity tohoto kondenzátoru je výstupní signál sinusový a jeho kmitočet je poněkud závislý na napájecím napětí. S rostoucí kapacitou C2 se výstupní signál začíná tvarovat do tvaru obdélníků (tzv. meandr) a stabilita kmitočtu se zhoršuje. Ale v tomto případě je zajímavá možnost elektronického nastavení kmitočtu pomocí řízení proudu do emitoru jednoho ze vstupních tranzistorů hradla H1. K tomuto účelu můžeme použít třeba potenciometr R2. Pokud toto ladění není požadováno, propojíme vývod (pin) 2 s vývodem 1.

V jedné z pokusných verzí bylo toto zapojení použito jako místní oscilátor přímosměšujícího přijímače pro amatérské pásmo 80 metrů. Byla navinuta přímo na feritové dolaďovací jádro o průměru 5 mm, bez kostřičky, smaltovaným vodičem 0,5 mm, 26 závitů. Před navinutím cívky bylo jádro potřeno tenkou vrstvou silikonové vaseliny, aby nedošlo k přilepení závitů, které byly zafixovány dvousložkovým epoxidovým lepidlem tak, aby bylo možno jádrem šroubovat, a cívka přilepena k základové desce. Pro ty z vás, kteří si chtějí postavit toto zařízení na jiný potřebný kmitočet, mohu doporučit sérii článků LADĚNÉ OBVODY 1 až 5, případně VÝPOČET L a C kde stačí vložit požadované hodnoty a výsledné potřebné součástky (kondenzátory a cívky) vyjdou snadno a lehce.

Námět Н. КИВЕРИН