ZKRÁCENÝ DIPÓL PRO 80m

Mnoho krátkovlnných radioamatérů mívá problémy s natažením drátové antény pro nižší kmitočty, například pro pásmo 80 metrů, pokud nemá k dispozici dostatečný prostor. Několik příkladů již zde bylo popsáno, poslední z otestovaných řešení zde předkládám veřejnosti jako námět k pokusům. Pokud se vám dostala do ruky příručka ARRL Antenna handbook off the self, najdete v ní kapitolu o anténách pro omezený prostor, kde je použita metoda umělého prodloužení délky ramen dipólu pomocí cívky. Předkládám zde výsledky experimentů, jejichž výsledkem byl dipól pro 80 metrů s poloviční délkou oproti celorozměrnému dipólu s délkou 2 x 20 metrů. Samozřejmě, že tato metoda má určité ztráty, ale byl naměřen útlum oproti klasickému dipólu menší než 3 dB, tedy méně než ½ stupně S. A přiznejme si, jaký je v tom rozdíl – být slyšet o půl stupně S slaběji, nebo vůbec – tedy jsme-li bez antény.

Při vývoji této antény bylo tedy hlavním cílem efektivně snížit její délku tak, aby nedocházelo zároveň ke snížení její účinnosti. Jak je známo, při zkracování mechanické délky antény cívkou je důležité takové umístění cívek, které umožní anténě co největší vyzařování a zmenšení proudu v cívkách. Čím blíže ke středu dipólu jsou cívky umístěny, tím větší je jimi protékající proud. Nicméně, když budete vzdalovat cívky dále k okrajům dipólu, budete nuceni pro dosažení rezonance použít vyšší indukčnost, tedy více závitů, až nakonec se dostanete do bodu  kdy má cívka tolik závitů, že její klesající součinitel Q způsobí značné problémy.

K výpočtu požadované indukčnosti pro různé kombinace délek A & B jsem někde míval program napsaný v Q-Basic podle známých loadpole.bas a coils.bas, ale dá se najít i v provedení pro Windows na mnoha stránkách v internetu na FTP serverech. Většinou jsou převzaty ze základních vzorců uvedených v ARRL Antenna Handbook.

Ověřovací experimenty jsme prováděli s dipólem zavěšeným ve výšce mezi 9 a 10 metry, nad kamenitou až písčitou půdou, s těmito výsledky:

Optimální vzdálenost A pro umístění cívky v jednom rameni dipólu (A + B) je mezi 0,65 až 0,70 od středu. Abychom získali rezonanci antény na kmitočtech kolem 3,58 až 3,6 MHz byla vypočtena požadovaná indukčnost na 65 uH. Optimální hodnotu Q daly cívky vinuté na PVC trubce průměru 32 mm, požadovanou indukčnost 65 uH získáte při navinutí 80 závitů měděným smaltovaným drátem o průměru 1,2 mm. S touto cívkou dostaneme poněkud nižší činitel Q než jaký vychází teoreticky, ale pokusy bylo zjištěno, že to je vlastně výhoda, anténa má o něco větší šířku pásma, až 80 kHz, což je pro začátečnický provoz velmi užitečné.

Pomocí GDO byl nalezen počáteční rezonanční kmitočet, při uvedených rozměrech byl (~ 3,55MHz. Pokud by byl kmitočet poněkud mimo požadované meze, je samozřejmě možno dipól doladit jeho zkrácením nebo prodloužením. Anténa pracovala spolehlivě i v provedení Inverted-V, ale pak je nutno anténu poněkud zkrátit kvůli účinkům rostoucí kapacitní reaktance vlivem blízkosti země. Stejně, jako u většiny antén namontovaných v malých výškách nad zemí, při měnících se půdních podmínkách (suchá půda – vlhká půda) kdy se mění půdní odpor, je možno zaznamenat mírné změny PSV a rezonančního kmitočtu antény.

Je třeba také poznamenat, že vzhledem k velkému počtu závitů každé z onou cívek, se zde objeví „trap efekt“ který způsobí, že sekce A dipólu může pracovat jako kratší dipól, tedy na vyšším kmitočtu. V uvedeném příkladu vznikla anténa i pro rozhlasové pásmo 24 až 27 metrů, tedy 11 – 12 MHz. Pokud by měl někdo dostatek trpělivosti, mohl by zkusit experimentovat s různými délkami pro sekce A a B, za účelem získání dvoupásmové antény, nebo dokonce třípásmové s využitím provozu na 3. harmonické, ale to již záleží pouze na vás. Ještě jedno malé upozornění – pokud by jste chtěli namodelovat tuto anténu v některém z běžně používaných programů, zjistíte, že obecně předpovídají užší použitelnou šířku pásma, než jaká je pak ve skutečnosti.

Zdroj  http://www.qsl.net/qrp/ant/short80.htm

Případně http://www.qsl.net/vk3jeg/index.html