Již od pradávných dob je mezi radioamatéry rozšířen (vcelku správný) názor, že anténa je nejlepší zesilovač, a to jak pro vysílání, tak i pro příjem, kde nepřináší zvýšení šumu jako při použití zesilovače s aktivními prvky. Zároveň ale koluje názor, že anténa nemůže nic zesilovat, jinak by vznikalo perpetum mobile. Takže jak to vlastně je?
Tak zvaný součinitel zesílení antény (přesněji zisk antény) je relativní hodnota, která udává kolikrát je účinnost antény vyšší, než zisk půlvlnného dipólu, nebo izotropního zářiče (izotropní zářič je pomyslný zdroj všesměrového vlnění stejné intenzity ve všech směrech), při stejném zatěžovacím odporu a při stejné intenzitě elektromagnetického pole. Zisk půlvlnného dipólu je proti izotropnímu zářiči 1.635 násobný, tedy o 2.15dB větší. Jinými slovy, udává o kolik bude větší intenzita pole s uvažovanou anténou ve srovnání s měrnou anténou ve stejné vzdálenosti, se stejným příkonem a na stejné frekvenci. Zisk antény vzhledem k dipólu je obvykle uveden v dB (dB), při porovnávání s izotropní anténou v dBi. Poměr těchto parametrů je 2.14 dB. Například, je-li zisk antény 3 dBi (ve srovnání s izotropním zářičem), pak v souvislosti s dipólem je 3 – 2,14 = 0,86 dB. Proto výrobci antén tak rádi uvádějí zisk v dBi, zdánlivě je větší.
Viz také http://cb-27.ru/