Jednoduchá zajímavá zapojení – 3
MINIVYSÍLAČ VKV FM
POZOR! Tento popis je pouze ukázka, jak podobné zařízení může být také maximálně zjednodušeno, v žádném případě nedoporučuji jeho stavbu, u nás něco takového není povoleno.
Je to v podstatě jednoduchý oscilátor, jehož kmitočet je určen hodnotami cívky L1 a kondenzátoru C2. Při pokusech byla cívka navinuta bez kostřičky, tzv. vzduchově, měděným smaltovaným vodičem 0,1 mm, 10 až 12 závitů na délce 10 až 12 mm. Modulace je zde velice jednoduchá – do přívodu k emitoru je zapojena obyčejná sluchátková vložka ze starého telefonu, která zde pracuje v roli dynamického mikrofonu. Tranzistor může být libovolný křemíkový vodivosti NPN, na pracovním kmitočtu (tajný) chodí všechny naprosto spolehlivě. Pro příjem slouží libovolný VKV FM přijímač.
DOBÍJENÍ SUCHÝCH BATERIÍ
Dobíjení suchých baterií je stále aktuálním problémem, o čemž svědčí nabíjecí zařízení, které bylo vyvinuto v Holandsku firmou Mynheer Beer, pod názvem „Elektrophoor“.
Jak je zřejmé ze schématu, je paralelně k usměrňovači zapojen odpor vhodné velikosti. Tento odpor způsobuje, že proud protékající usměrňovacím obvodem je vlastně střídavý proud se stejnosměrnou složkou. Na obrázku je naznačen průběh proudu, kterého se používá k nabíjení.
Mimoto je v obvodu ještě zapojena malá osvětlovací žárovka 3V/0,2A (moje poznámka: v době psaní originálu tohoto článku ještě LED neexistovaly). Vlastní přístroj je určen k nabíjení tří článků ze zařízení pro nedoslýchavé (moje poznámka: vyzkoušeno na běžných plochých bateriích 4,5V a funguje). Proud je vhodně omezen, takže nedochází k ohřívání článků při nabíjení. Články lze nabíjet pouze tehdy, pokud napětí neklesne pod 0,9V. Tímto způsobem je možno provádět nabíjení asi 10x až 20x, než se chemickým působením úplně zničí zinkový kalíšek.
Ing. M. Ulrych
Tranzistorový dotykový spínač
Pro dotykové (senzorové) spínače a přepínače se obvykle používají polem řízené tranzistory (FET) z důvodu jejich vysokého vstupního odporu, takž jdou otevřít i poměrně malým proudem do řídící elektrody (gate). V radiokroužku mládeže jsme jednou takové zařízení potřebovali do jednoho vyvíjeného zařízení, ale právě tehdy jsme bohužel žádné FETy neměli po ruce. Pak ale jeden z žáčků přinesl na schůzku schematický nákres spínače (zapnout – vypnout) s bipolárními tranzistory. No a protože se nám toto zapojení osvědčilo, rád bych s ním seznámil i ostatní. Původní autor je ale bohužel neznámý.
Pokud propojíme dotykem prstu kontakty VYP, otevře se tranzistor T1, na bázi tranzistoru T3 se objeví kladné napětí, a tím se T3 a T4 zavřou, žárovka zhasne. Celé zařízení je nyní ve vypnutém stavu a protéká jím pouze velmi malý zbytkový proud. Po propojení stejným způsobem kontaktů ZAP se otevřou tranzistory T2, přes odpor R3 dále T3 a T4, a žárovka se rozsvítí.
Žárovka je zde použita pouze pro kontrolu funkce při uvádění do chodu, v definitivní verzi spínače jsme ji nahradili relátkem.
Použité tranzistory jsou křemíkové libovolného typu s odpovídající vodivostí, T1 a T3 jsou typu PNP, T2 a T4 jsou typu NPN.
STŘEDOVLNNÝ VYSÍLAČ
V naprosté většině zemí je nezákonné provozovat středovlnné rádiové vysílače bez povolení. Přesto bývá zajímavé si odzkoušet, jak vlastně takový rozhlas s amplitudovou modulací na rozhlasových pásmech funguje. Takže si ještě jednou přečtěte prvou větu, a ne, aby jste něco takového, co je zde popsáno, zkoušeli. Ať vás to ani ve snu nenapadne.
Zapojení podle obrázku představuje docela obyčejný oscilátor, jaký se používá téměř ve všech vysokofrekvenčních přístrojích. Zde je ale jedna změna, abychom mohli modulovat (měnit) amplitudu (velikost napětí) výstupního kmitočtu oscilátoru, zavedeme do obvodu báze proměnný odpor, kterým budeme v rytmu hlasu měnit proud protékající tranzistorem. No a takové zařízení, které mění svůj odpor v závislosti na dopadajícím zvuku, je třeba mikrofon. Zde je k tomuto účelu použit tak zvaný uhlíkový mikrofon, běžně používaný ve starších telefonech, připojený přes rozpínací konektor, zvaný jack.
Použití – pro vysílání stiskneme zvonkové tlačítko, tím se
připojí k tranzistoru napájecí napětí a oscilátor začne vyrábět tak zvané
netlumené kmity, tedy vysokofrekvenční signál. Když budeme nyní mačkat tlačítko
v rytmu telegrafních značek, získáme telegrafní vysílač. Po připojení
mikrofonu můžeme řečí ovlivňovat zesílení oscilátoru a na výstupu do antény nám
již jde amplitudově modulovaný signál, který můžeme poslouchat na libovolném
středovlnném přijímači.
Vysílač nám bude pracovat v pásmu středních vln, ale jelikož je maximálně zjednodušený, bez různých filtračních obvodů, bude vyzařovat i celou řadu harmonických kmitočtů, t. j. násobků základního kmitočtu, takže bude zachytitelný i v pásmu krátkých vln, ba dokonce (na krátkou vzdálenost) i v pásmu VKV. Což je také jeden z důvodů, proč toto zařízení nestavět.
Tranzistor můžeme použít libovolný křemíkový vodivosti NPN, třeba některý z řady BCxxx, BFxxx, KFxxx a podobný. Cívka L1 je ve skutečnosti vysokofrekvenční tlumivka, která má za úkol zamezit vysokofrekvenčnímu „zkratu“ emitoru se záporným pólem napájení, ale zato musí propustit stejnosměrný proud protékající tranzistorem. Ve vzorku byla použita dlouhovlnná cívka ze starého rozhlasového přijímače, jinak ji můžeme zhotovit navinutím asi 2 000 závitů slabým smaltovaným vodičem průměru 0,8 mm na kousku feritu (feritové šroubovací jadérko) průměru 5 mm. Cívka laděného obvodu L2 je opět středovlnná cívka z rozhlasového přijímače, nebo ji také můžeme navinout na kostřičku (kousek novodurové trubky) o průměru 18 mm, 160 závitů smaltovaným vodičem 0,15 mm.
Použití mechaniky CD ROM.
V mnoha vyřazených počítačích se dá najít ještě schopná funkční mechanika CD ROM. Jen tak pro zajímavost, nestálo by za pokus si z ní vyrobit audio přehrávač? Mnohé z nich mají na předním panelu dvě tlačítka, jedno pro vysouvání a zasouvání „šuplíku“, a druhé pro spuštění přehrávání (play CD a next track). Mnohé také mají vyveden potenciometr řízení hlasitosti a hlavně – stereo konektor typu „jack“ pro připojení sluchátek (nebo externího nf zesilovače). Výstup nf signálu je ale také na zadní straně na čtyřpinovém konektoru, určeném pro připojení zvukové karty v počítači.
Zadní strana mechaniky CD ROM
1 = napájecí napětí
2 = interface
3 = přepínač konfigurace
4 = Výstup analog audio
5 = Výstup digital audio
Konektor výstup analog audio
Připojení napájecího napětí
Pokud se někomu bude zdát záhadná funkce diody 1N5401, tak to je taková primitivní ochrana proti přepólování přívodu napájecího napětí. Po připojení zdroje v opačné polaritě je dioda zapojena v propustném směru, čili udělá zkrat a přeruší se pojistka.
Výstupní napětí diodového můstku.
V zapojení dvoucestného usměrňovače se často používá tak zvané můstkové zapojení skládající se ze čtyřech diod. Pokud nemáme po ruce transformátor s požadovaným napětím, můžeme jednoduchým trikem výstupní napětí usměrňovače zvýšit 1,5 až 2 krát. Jednoduše připojíme k libovolné diodě paralelně kondenzátor Cx s kapacitou nejméně takovou, jaká je použita u nabíjecího kondenzátoru C1, podle obrázku.
Hodí se to zejména tehdy, nahrazujeme-li spálený transformátor a sekundární vinutí nového je nepřístupné, takže se nedá přivinout dalších pár závitů drátu.
Námět http://nice.artip.ru/
NÁHRADA TRIAKU
V minulém díle této série jsme si ukázali, jak se dá nahradit tyristor pomocí dvou tranzistorů. Takže nyní se podíváme, jak pomocí dvou tyristorů si napodobíme funkci triaku. Na prvním obrázku vidíme jeho schématickou značku a označení vývodů.
A zde již máme znázorněno, jak se dá „snadno a rychle“ vytvořit pomocí dvou tyristorů.
Vzory těchto zapojení byly převzaty z nejrůznějších stránek na internetu a z příruček, bohužel při jejich sběru a překreslování do sešitu příprav na radiokroužek, kde jsme tyto zapojení při výuce testovali, jsem si u některých nepoznamenal jejich původ. Pokud by někdo poznal svůj vynález, jsem samozřejmě připraven buď jej uvést jako autora, nebo zapojení vymazat.