VRTÁK DO PLECHU
Při výrobě kostry („šáska“) pro elektronková zařízení je jednou z nejméně příjemných prací zhotovení otvorů pro objímky elektronek nebo pro elektrolytické kondenzátory. Velmi dobře si vzpomínám, kolik jsem v dobách svého mládí dostal facek za oválné či jinak nevzhledné otvory (před šedesáti lety se o týrání dětí nic nevědělo, tehdy se tomu říkalo výchova).
Takže jaké jsou metody pro výrobu oněch otvorů -
Odvrtání spousty malých otvorů po obvodu budoucí díry, úzkým sekáčkem odsekat spojovací můstky mezi dírkami a pak půlkulatým pilníkem zahladit onu díru.
Nebo -
Ve středu budoucího otvoru vyvrtat menším vrtákem a použitím stále většího a většího vrtáku otvor zvětšovat až na požadovaný průměr.
Nebo -
Vyvrtáním otvoru rovnou vrtákem o potřebném průměru, což má obvykle za následek trojhrannou nebo pětihrannou díru, případně (často) vytržení plechu..
Ale existuje ještě jedna metoda, totiž vybrousit si vrták odpovídajícího průměru (16 mm pro heptal, 22 mm pro noval, atd) a vrtat rovnou krásně kulatý a čistý otvor. Nutnost je použít stojanovou vrtačku s pomalými otáčkami (kolem 100 za minutu) a pomalý posuv. Ve středu budoucího otvoru vyvrtáme dírku o průměru kolem 2 až 3 mm, která nám povede další vrtání.
Ještě ukázka, jak by ten „zázračný“ vrták měl vypadat a jak s ním pracovat. Z následujících obrázků je, doufám vše jasné.
