Chudáci posluchači, kteří bydlí v husté městské zástavbě, nebo dokonce na sídlišti v paneláku, mohou (zdánlivě) jen tiše závidět někomu s vlastním domkem a zahradou někde na vesnici. Ale žádný strach, i pro vás je zde řešení, což takhle použít rozvod ústředního topení, to je přeci obrovská síť vodičů, roztažená po celém baráku..... Nojo, ale pozor – je zde jeden obrovský problém, totiž rušení od elektrospotřebičů, od tramvají, trolejbusů, atd. Ale stačí si jen uvědomit, že veškeré takové rušení má složku elektrickou, a pokud budeme přijímat magnetickou složku signálu, jsme na tom podstatně lépe. To je také podstatou rámových antén, popisovaných výše, nebo například klasické feritové antény. Oddělení magnetické složky signálu se dá docílit pomocí velmi jednoduchého zařízení, které je dále popsáno.
Námět pro tuto konstrukci jsem našel na http://ra4a.narod.ru/uhf-ant/uhf-ant.html a vzhledem k tomu, že jsem neměl právě žádnou jinou anténu a přesto jsem chtěl poslouchat KV rozhlas a radioamatéry, odzkoušel jsem jí s docela slušnými výsledky, takže mohu jen doporučit.
Na obrázku 1 je znázorněna konstrukce vazebního zařízení. Na svislou trubku ústředního topení (nebo vodovodu, ale topení bývá spíše při ruce) nasadíme dvoudílné feritové jádro se sekundárním vinutím, primární vinutí tvoří ona trubka. Feritové jádro je použito z vysokonapěťového transformátoru starého elektronkového televizoru. No – a to je všechno. Jednoduchost sama.
Obrázek 1
Vinutí vazební cívky:
Na jádro navineme několik vrstev izolačního materiálu, ale pozor – PVC by mohlo vlivem tepla vytéct. Já jsem použil teflon, ale pokud jej nemáte k dispozici, naprosto vyhoví i několik vrstev papíru, třeba i průklepový. Jako další vrstvu navineme jednu vrstvu měděné nebo hliníkové folie, jako stínění elektrické složky signálu. Pozor, toto vinutí NESMÍ tvořit závit nakrátko, proto jej vineme spolu s další vrstvou izolace (papír a podobně). Mě se s tím nechtělo moc hrát, tak jsem použil vnitřní obal z krabičky od cigaret. Spolu s tímto stíněním navineme kousek holého vodiče, tak, aby tvořil dobrý kontakt s kovovou vrstvou, jeho konec vyvedeme. Následuje další izolační vrstva, a přes ní již navineme cívku. Jako pokus jsem navinul 20 + 10 + 5 závitů běžného "zvonkového" drátu, tedy vodiče s PVC izolací, jaký se používá k propojování nebo vývodům z desek plošných spojů. Vhodnější by byl vodič s teploodolnou izolací, třeba i smaltovaný, či lépe dříve používané vodiče opředené bavlnou nebo hedvábím, ale pro prvé pokusy zatím vyhověl PVC. Vinutí překryjeme další izolační vrstvou, na níž navineme opět vrstvu stínění, stejně, jako je vespod, vývody stínění propojíme dohromady a vyvedeme. Zakončení můžeme řešit buď pomocí lišty s pájecími očky, nebo kousku plošného spoje, případně (po odzkoušení) připájet přímo ke koaxiálnímu kabelu vedoucímu k přijímači. Pozor ale na to, aby kabel byl u transformátoru řádně upevněn. Vývody stínění transformátoru jsou propojeny se stíněním kabelu a počátečním vývodem cívky – tedy tím, u kterého začíná těch 20 závitů. Střed koaxiálního kabelu, tedy přívod k anténnímu vstupu přijímače odzkoušíme na zbývajících dvou vývodech, který bude nejlépe vyhovovat.
Obrázek 2
Po zveřejnění popisu jsem obdržel následující mejl:
Ahoj Jirko!
Přečtení tvého článku o vodovodní anténě mě donutilo Ti napsat.
Od roku 1986 bydlím v paneláku v České Třebové. V kuchyni jsme tenkrát
měli rádio pouze s MW a LW. Problém byl v tom, že rádio
s ferritovou anténou v panelákovém bytě nikde nechtělo kloudně hrát.
Zkoušel jsem mnoho variant umístění rádia, ale stále to nebylo ono.
Nakonec jsem si všiml, že na poličce v rohu místnosti se příjem značně
zesílí a hledal jsem dál příčinu. Přiblížením ferritové antény rádia
ke stoupačkám rozvodu teplé vody se příjem zlepšil tak, že byl lepší než
příjem mimo budovu na samotnou ferritovou anténu.Od té doby již bylo rádio Tesla FINÁLE po několik let zavěšeno na
stoupačkách topení.
Někdy ve druhé polovině osmdesátých let jsem si postavil ze stavebnice přijímač
na 80m PIONÝR a hledal možnost natažení drátové antény na KV. Bohužel
kolem baráku žádná možnost nebyla (ulice, parkoviště, soukromé pozemky, linka VVN 35kV).
Hledal jsem tudíž nějakou náhražku. Vzpomněl jsem si na problémy s
tranzistorákem a přemýšlel jak to udělat.
Napadlo mě použít VN trafo z BTV RUBÍN a udělat proudový transformátor(tenkrát
jsem použil normální nestíněnou cívku s asi pěti
závity smaltovaného Cu drátu 1,5mm průměru) a fungovalo to skvěle, viz
foto:
V roce 1996 jsem si udělal koncesi a získal na čas TRX PETR-103 a musel
jsem zase řešit problém s anténou (náš dům je v majetku SBD). Opět jsem
oprášil myšlenku použití proudového trafa. Zkoušel jsem několik různých
umístění a nejlépe fungovalo
trafo navléknuté na hromosvodové lano vedle balkonu. Měl jsem ale problém
s impulsním rušením z baráku.
Provedl jsem modifikaci napájení. Cívku jsem udělal z kabelu RG58 tak, že
po namotání třech závitů přímo na ferritové jádro,
jsem živý vodič připájel na stínění přívodu. Stínění na konci zůstalo volné.
Fungovalo to a dalo se na to i vysílat, ale nic moc.
Později jsem si na střeše baráku natáhl drát(po délce z rohu do rohu,
podepřený izolátorem na trubce STA, asi 6m nad střechou)
na jedné straně připojený na hromosvodovou soustavu a na druhé napájený
ferritovým transformátorem 6:1. Na tuto soustavu pracuji dodnes, jiné možnosti doma nemám.
Tohle byl velmi stručný příběh mé vodovodní antény.
Měj se fajn a těším se na další zajímavé podněty na tvé stránce.
VY73! de OK1HGA
Vláďa Česká Třebová