Tento přijímač pracuje na tak zvaném „superreakčním“ principu, podle časopisu „Popular Electronics 1968 č.3“. Výklad jeho funkce je poměrně dosti složitý, ale obvod sám je velmi jednoduchý (tranzistor T1 ve schématu) a má téměř fantastické zesílení. Jak je vám jistě známo z používání zpětnovazebních přijímačů, mají největší citlivost v bodě těsně před nasazením zpětné vazby. Zkusíme tedy parametry zpětnovazebního obvodu nastavit tak, aby po nasazení kmitů okamžitě jeho zesílení zesláblo, tím kmity vysadily, znovu nasadilo kmity, a tak stále dokola. Tím docílíme toho, že se pracovní bod obvodu bude neustále pohybovat kolem bodu maximální citlivosti. Ptáte se, proč se tedy tak jednoduchý a výkonný obvod nepoužívá u komerčních zařízení? Inu, je to proto, že na jeho výstupu je vlivem nasazování a vysazování kmitů slyšet šum, který ovšem zmizí, jakmile přijímač naladíme na některou stanici. Přitom je celkem lhostejné, má-li tato stanice modulaci AM (letecké) nebo FM (rozhlas a amatéři). No a konečně další nevýhodou je, že tento šum je zároveň vyzařován anténou, a tedy může rušit ostatní přijímače v bezprostřední blízkosti. Za předpokladu, že přijímač budeme používat v přírodě, daleko od civilizace, a také díky nízkému napájecímu napětí („tabletka“1,2 V), se rušící signál vyskytuje opravdu jen v nejbližším okolí, kde zpravidla nevadí.
Na obrázku je nakresleno schéma takového superjednoduchého VKV přijímače s velkou citlivostí. Stejně, jako u minulých popisů, tvoří vstupní laděný obvod rámová anténa RA v podobě jednoho závitu silnějšího měděného vodiče (nad 1,5 mm) vinutého na průměru 90 mm. Na přijímaný kmitočet ladíme pomocí otočného kondenzátoru C1, který představuje jedna sekce ladicího kondenzátoru z tranzistoráku, který měl i rozsah VKV (viz poznámka u předešlého popisu).
Seznam součástek:
C1 - 2 – 7 pF C2 - 4,3 pF C3 - 15 pF C4 - 47n
C5 - M1 C6 - 20M
R1 - 1k R2 - 6k8 R3 - 1k8 R4 - 47k
R5 - 15k
Kmitočet přerušování, tedy zesilování a zeslabování zpětné vazby, je dán soustavou odporů R1, R2, R3 a kondenzátorem C4. Pokud jeho kapacitu zmenšíme na několik set pikofarad, průběh přerušování se vypne a vznikne stává běžný zpětnovazební přijímač. Pokud bychom chtěli provozovat oba systémy, použijeme na místě kondenzátoru C4 dva, jeden například s kapacitou 470 pF, ke kterému se pomocí jednoduchého vypínače připne paralelně druhý, s kapacitou 47 nF. Běžný zpětnovazební přijímač (tak zvaný audion) umožňuje čistší příjem, ale zase potřebuje na vstupu větší úroveň vf signálu. Zpětná vazba se nastavuje proměnným odporem (potenciometrem) R2, jehož hřídelku vyvedeme na přední panel.
Nízkofrekvenční zesilovač je dvoustupňový, v zapojení s přímou vazbou, s tranzistory T2 a T3, libovolné nf křemíkové tranzistory. Na jeho výstup jsou připojeny sluchátka s impedancí 50 až 200 ohmů, ve vzorku jsem použil sluchátkovou vložku z telefonu, je také možno použít sluchátka od CD nebo kazetového přehrávače. Vstup signálu z detektoru je přes odpor R4 z emitoru T1, kde je stálé napětí kolem 0,5 V.
Přerušovací kmitočet 30 až 60 kHz na vstupu nf zesilovače není filtrován, proto zesilovač pracuje jakoby v impulsním režimu – výstupní tranzistor se úplně uzavírá a otevírá až do úplného nasycení. Vzniklý kmitočet v oblasti ultrazvuku sluchátka nepřenesou, pouze čistou nf modulaci. Dioda D1 slouží k sepnutí proudu tranzistorem v okamžiku ukončení impulsu a zavírání tranzistoru T3, tedy odřezává špičky napětí a tím několikanásobně zvětšuje hlasitost.
Přijímač je napájen buď z jedné tužkové baterie s napětím 1,5 V, nebo z „tabletky“ s napětím 1,2 V. Odebíraný proud je maximálně 3 mA (většinou méně), a dá se ovlivnit změnou hodnoty odporu R4.