VF ZESILOVAČ K AUDIONU
Zpětnovazební přijímače, přes svoje vynikající vlastnosti, jako třeba citlivost, jednoduchost a podobné, mají ale také jednu nebo dvě nepříjemné vlastnosti. Prvá z nich se dotýká provozovatele přijímače, a sice vliv antény na laděný obvod – jeho tlumení (což ale řeší zpětná vazba) a také rozlaďování, například vlivem větru, který rozhoupá anténu nebo přiblížením ruky. Tuto dvě vlastnosti ale nejsou zase natolik podstatné, ale zdaleka nejhorší je vyzařování kmitů při nasazení zpětné vazby pro příjem SSB nebo CW signálů. Toto je značně nepříjemné pro okolní posluchače, kterým znepříjemňuje práci. Všechny tyto problémy lze však snadno a jednoduše vyřešit tím, že mezi anténu a vstupní laděný obvod přidáme neladěný (aperiodický) vysokofrekvenční zesilovač, oddělovací stupeň. Jako vzor pro jeho konstrukci jsme v kroužku použili něco, co by bylo maximálně jednoduché, tedy část zapojení přijímače, které bylo publikováno v časopise QST v září 2000 pod názvem «Jednoduché zpětnovazební rádio pro začátečníky».
Všechny tyto problémy se dají snadno a jednoduše vyřešit pomocí oddělovacího předzesilovače podle následujícího obrázku, jako vedlejší produkt ještě získáme zvýšení citlivosti přijímače a možnost útlumu silných signálů. Zesilovač v tomto zapojení má nízký vstupní odpor a vysoký výstupní odpor. Tím pádem je dobře přizpůsoben jednak k anténě a také k následujícímu obvodu přijímače, který zatěžuje jen velmi málo. Na schématu je znázorněn dvojí způsob připojení k přijímači, v závislosti na hodnotě kapacity kondenzátoru C3, buď zvolíme malou kapacitu (např. 4,7 pF) a zesilovač připojíme k hornímu konci laděného obvodu, nebo použijeme větší kapacitu (třeba 1 až 10n) v případě připojení na odbočku cívky.
Tranzistor T1 můžeme použít libovolný vodivosti NPN, buď vysokofrekvenční germaniový, nebo kterýkoli křemíkový, i nízkofrekvenční typy mají dostatečně vysoký pracovní kmitočet. Po změně polarity napájecího napětí je samozřejmě možné použít i tranzistor vodivosti PNP. Ve vzorcích postavených v radiokroužku začátečníků byly použity typy KFY34, KF507 a KC508 ze starých rozebraných přístrojů, ve výsledku nebyl pozorovatelný žádný rozdíl ve funkci. Z novějších tranzistorů je možno použít typy BC546, BF173 a podobné.
Zapojení napájíme napětím 9V, na emitoru tranzistoru by mělo být napětí +8,3V, velikost tohoto napětí se nastaví změnou hodnoty odporu R2. Hodnotu potenciometru R1, který slouží jako atenuátor, volíme v závislosti na použité anténě, hodnota 1k je takový kompromis pro nejrůznější typy antén. Vysokofrekvenční tlumivka vftl by měla mít indukčnost kolem 100 mH pro použití se středovlnným přijímačem, pro krátké vlny postačí indukčnost nad 2 mH, při použití předzesilovače pro krátkovlnný přijímač byly zde použity středovlnné a dlouhovlnné cívky ze starých rozhlasových přijímačů.
Například když anténa je tvořena vodičem délky 15 metrů a je zavěšena ve výšce třeba 10 metrů, toto zapojení pracuje výtečně při použití vazební kapacity C3 s hodnotou 10n na odbočku cívky laděného obvodu, bude mít přijímač solidně vysokou selektivitu, vyšší, než při připojení s kondenzátorem C3 s kapacitou 4,7 pF na horní konec laděného obvodu. V případě, že používáte krátkou anténu v malé výšce, je značně výhodnější použít vazbu na horní konec laděného obvodu přes malou kapacitu, v tomto případě bude mít přijímač vysokou citlivost, ale zase menší selektivitu.