UZEMNĚNÍ  (NEJEN) CB ANTÉNY

Předpisy pro stavbu venkovních antén udávají (dosti rozumný) požadavek, aby anténa byla vodivě spojena se zemí, tedy uzemněna jako ochrana proti jednak statické elektřině, tak i proti naindukovanému napětí z bouřkových výbojů. Ovšem – uzemnit aktivní část antény, je samozřejmě nesmysl, pak by anténa nefungovala.

Ale to není žádný problém, jak pravila babička v Takové normální rodince. Takovou nejjednodušší metodou je zkratovaný úsek vedení z kabelu dlouhého čtvrtina použité vlnové délky připojeného k napájecímu kabelu, pomocí roztrojovače, známého například ze starých rozvodů počítačové sítě. Pokud není k dispozici, nic se neděje, prostě kabely propojíme kouskem drátu, a důkladně propájíme. U dolního konce pahýlu také propájíme stínění (opletení) se středním vodičem a pomocí silnějšího drátu spojíme s uzemněním.

Čtvrtvlnný pahýl, který má na pracovním kmitočtu značně vysokou impedanci, nijak neovlivní nastavení antény, ale pro všechny ostatní kmitočty, včetně stejnosměrného proudu, představuje zkrat se zemí. V praxi bylo ověřeno, že tento pahýl také potlačí rušení od zdrojů vf signálu s odlišným kmitočtem, čímž přispívá k odstranění zahlcování vstupních obvodů.

Provedení je ostatně zřejmé z přiloženého obrázku.

Pozor ale ještě na jednu věc: vysokofrekvenční délka není stejná jako stejnosměrná, tedy ta, kterou naměříme třeba metrem. Ve skutečnosti existuje ještě tak zvaný zkracovací činitel, kterým vynásobíme mechanickou délku, abychom dostali skutečnou, elektrickou délku. Tento zkracovací činitel závisí na provedení kabelu a použitém dielektriku, viz tabulka.

Tedy – délka pahýlu se rovná vlnová délka děleno čtyřmi krát zkracovací činitel.