UMĚLÁ ANTÉNA

V radioamatérské praxi je často zapotřebí použít ekvivalent antény s impedancí 50 ohmů (v některých případech i 75 ohmů), například při testování měřičů PSV, při seřizování vysílače (aby pokusy nešly do éteru), měření výkonu a podobně. Pro konstrukci takového zařízení je výhodné použít odpory s kovovou vrstvou, z důvodu jejich velmi malé indukčnosti (zatěžovací odpor nesmí mít žádnou indukčnost, která na vysokých kmitočtech je také odporem, a na každém kmitočtu jiným).

Tak například při použití 72 odporů 3k6 se zatížitelností 0,5 W, konektoru PL (samice) a dvou měděných odstřižku plechů 50 x 40 mm obdržíme zatěžovací odpor pro FM radiostanice s výkonem do 50 W (na obrázku). Ve druhém výrobku tohoto typu jsem použil 48 odporů 2k4 typu TR 154 (2 W) pro celkové zatížení 100 W, ještě s určitou rezervou, jelikož obě měděná čela slouží zároveň jako chladiče, k odvodu vznikajícího tepla.

Jak na to? No jednoduše. Připravíme si dva kousky měděného plechu o rozměru cca 4 x 5 cm pro konektor. Pak oba plechy položíme na sebe a vyvrtáme do nich vrtákem průměru 1 mm příslušný počet otvorů pro zapájení odporů, například 72 (podle prvého příkladu), s rozestupem kolem 5 mm a ještě jeden otvor do středu plechu, kam přijde připájet střední vývod souosého konektoru. Vývody odporů oškrábeme od barvy včetně okrajů čepiček, aby se dokonale přitiskly k plechům a dobře se odvádělo vzniklé teplo a zapájíme do obou plechů.

V dobách, kdy jsem se začal zajímat o konstrukci amatérských vysílačů, někdy v polovině minulého století, mi jeden z HAMů ukazoval bezindukční mocwatové odpory vyráběné doma.Byly to uhlíky (plusová elektroda) z vyhozených galvanických baterií (Leclancheúv článek), pospojované serioparalelně, v plechovce od Ovomaltiny. A fungovalo to od DV až po Gigahertzy!
Zdroj http://samaraham.ru/index.php?option=com_content&view=article&id=341:2010-03-10-19-21-54&catid=51:scheme&Itemid=150