UHF ANTÉNA – SÍTO

Přítel, který byl zvyklý spojovat se přes UHF převaděč se svými známými, se přestěhoval do nového bydliště. Bohužel tak nešťastně, že převaděč byl nyní mimo dosah jeho kdysi spolehlivé „pendrekové“ antény na ručce. Jistě si dokážete představit, že po čase začal trpět abstinenčními příznaky, takže začal pátrat po nějaké pořádné anténě, kterou by použil. Raději když už tak už nějaké širokopásmové, aby pokryl celé amatérské pásmo 430 - 440 MHz. Zkusil tedy zabrousit do oboru TV antén, a hele, tady by bylo něco vhodného. Zaujala jej anténa nazývaná Bi-kvadrát, neboli dva čtverce, také zvaná cik-cak, s velkým úspěchem používaná také u WI-FI (viz třeba ZDE), a z množiny TV antén převzal také reflektor antén známých jako „síto“.

Pro prvky zářiče i pro reflektor použil 5 mm hliníkový vodič z odřezků silnoproudého kabelu. Pokud je po ruce jiný materiál (mosaz, měď atd) je samozřejmě možno použít cokoli jiného vhodného. Co se týče konstrukce, je jasná z obrázku.

Konstrukce.

„A“ - Vzdálenost reflektoru od zářiče může být 0,2 až 0,3 Lambda (použité vlnové délky). Napájecí souosý kabel je připojen na střed antény, na jedné straně střední vodič a na druhé straně opletení (stínění), podle obrázku. Při použití měděného vodiče je vhodné kabel připájet, pro hliník, kde je pájení obtížné (ale ne nemožné) je možno věc vyřešit tak, že kladívkem vodiče v místě pro připojení kabelu poněkud zploštíme, a provrtáme. Pak přišroubujeme vhodná pájecí očka, na které kabel připájíme. V tomto případě ale doporučuji místa připojení překrýt buď Rezistinem, nebo plastickou hmotou pomocí tavné pistole, pro ochranu před vlivem povětrnosti a korozí. Samozřejmě je možné zde připájet (nebo přišroubovat) souosý konektor „samici“ a kabel připojovat přes něj. Pro další manipulace s anténou je to i výhodnější. Prvky reflektoru „R“ mají délku 1,25 Lambda, vzdálenost mezi sebou „C“ je 0,1 Lambda. Každá ze čtyř stran zářiče („B“) má délku 0,25 Lambda.

Jak je vidět z obrázku a z předešlého popisu, vlastní konstrukce je nadmíru jednoduchá. Vezmeme hliníkový (nebo raději, pokud je k dispozici) měděný vodič s průměrem 4 až 6 mm, pomocí kleští jej pozohýbáme do „hranaté osmičky“ a pečlivě překontrolujeme, zda všechny strany jsou opravdu stejně dlouhé. Ohyby by měly být v úhlu 90 stupňů, dá se to sice odhadnout „baj vočko“, ale přítel raději použil školní úhloměr. Dá se to ale překontrolovat i podle poučky, že čtverec má obě úhlopříčky stejné……

Celá sestava antény je pak připevněna na stožár (dřevěná tyč, nebo raději kovová trubka). Pokud je celá sestava kovová a anténa je vodivě spojena s nosnou konstrukcí, je tím zároveň dosílena i ochrana před bouřkou a statickou elektřinou.

Nápad převzat z http://cxema.my1.ru