NEJJEDNODUŠŠÍ VYSÍLAČ

Mnozí ze čtenářů těchto stránek po pohledu na obrázek si řekne – ale to je přeci obyčejná krystalka! A má téměř pravdu. Jenže – v tomto zapojení je jeden malý rozdíl, čím se liší od základního nejjednoduššího přijímače.

L = středovlnná cívka, např. feritová anténa

C1 = ladicí kondenzátor z tranzistoráku, kolem 300 pF

C2 = pevný kondenzátor 4n7 – 10n

D = germaniová dioda

M = uhlíkový mikrofon z telefonního sluchátka

Ale nejprve jak toto zapojení vzniklo, samozřejmě omylem, stejně jako spousta jiných. Takže začneme tím, že radiokroužek žáčků třetích tříd základní školy vyrazil na letní „radiočundr“ na kterém se učí jak natahovat antény, jak získat elektrickou energii z větrníků a z vodních turbinek, jak pájet bez páječky a různé jiné pokusy, jaké se nedají dělat v učebně. Jeden ze žáčků se pustil do stavby krystalky (zapojení JISTĚ všichni znáte, je zbytečné jej zde uvádět), jenže – z krabice se součástkami si místo sluchátka vytáhl uhlíkový mikrofon ze starého telefonu. A tím to začalo. Kupodivu ani na dlouhou anténu nemohl zachytit žádnou stanici, ačkoliv jsme byli na dohled od středovlnného vysílače Zbraslav, který v těch místech je slyšet i na bramboru. Své zklamání dal samozřejmě značně hlasitě všem na vědomí, ale co se nestalo – z tranzistoráku, kterým jsme kontrolovali, zda vysílač skutečně vysílá, se ozval jeho plačtivý hlas!

Ajta ajta, copa se to děje?

Princip je samozřejmě velice jednoduchý. Všem je jistě známo, že dioda propouští elektrický proud jen jedním směrem, při připojení střídavého proudu přicházejícího z antény jednu půlvlnu prostě odřízne a tak nám obvodem anténa – LC – uzemnění prochází sice střídavý proud, ale obvodem anténa – dioda – sluchátka – zem prochází již stejnosměrný proud.

Pokud tento stejnosměrný proud prochází uhlíkovým mikrofonem, který prakticky představuje proměnný odpor, kolísá podle zvukových vln dopadajících na mikrofon, a tím tedy zároveň ovlivňuje velikost střídavého – vysokofrekvenčního proudu v obvodu anténa – LC – zem. Odběr proudu z antény tím kolísá, a zákonitě se mění i velikost vysokofrekvenčního pole kolem antény. Signál takto vzniklého vysílače byl přijímán na kapesním tranzistoráku ve vzdálenosti do 10 metrů, po úpravách (modulace z nf zesilovače) jsme docílili příjem až do vzdálenosti 500 metrů. Anténa u „krystalky“ byla dlouhá 42 metrů, natažená ve výšce kolem 12 metrů a kvalitní uzemnění (3 metry jednopalcové pozinkované vodovodní trubky zatlučené do země).