TRANSTALKA

neboli

TRANZISTOROVÁ KRYSTALKA

Domnívám se, že výraz „krystalový přijímač“, zkráceně tedy „krystalka“ vám není neznámý. Popisů na stavbu krystalky vyšlo již obrovské množství, ale málo kdo byl s něčím takovým spokojen – většinu ze zájemců stavba takového přijímače zklamala. Nuže nevadí, zkusíme si nějakou obměnu základního tématu, místo diody použijeme tranzistor.

Zvláštností zde popsaného přijímače je to, že pokud vypneme napájení, stane se z něj úplně obyčejná klasická krystalka. kde detekce probíhá na diodě kterou tvoří přechod báze – emitor. Ptáte se, k čemu to je dobré? No tak si třeba představte, že jste někde v lesích mimo civilizaci, a dojde baterie. Nevadí, cvakneme vypínačem a posloucháme dění ve světě i nadále, i když o něco slaběji. On ten tranzistor totiž mimo funkce detektoru pracuje také jako zesilovač zvukových kmitočtů. Jak vzdálené stanice budeme moci poslouchat, to závisí na kvalitě použité antény – čím delší, tím lépe, a neméně důležité je uzemnění. A ještě něco má vliv na citlivosti našeho přijímače – kvalita provedení cívky laděného obvodu.

Schéma tohoto přijímače.

Tranzistor T1 může být použit prakticky libovolný, germaniový i křemíkový, pokud možno s vyšším zesilovacím činitelem, s vodivostí N-P-N, samozřejmě že se dá použít i tranzistor opačné vodivosti P-N-P, pak je ale nutno obrátit polaritu napájecí baterie. Směrem k vypínači a tedy ke kolektoru by byl její záporný vývod.

Pracovní bod tranzistoru se nastavuje proměnným odporem R2 tak, abychom získali co možná největší nezkreslenou hlasitost přijímané stanice. Cívka laděného obvodu L1 může být navinuta například na trámečku od feritové antény, ale pak je nutno přepočítat počet závitů podle vlastností feritu. V radiokroužku, ve kterém stavěli tento přijímač páťáci, se nám osvědčilo ji vinout na odřezek novodurové trubky nebo na plastovou lahvičku od léků o průměru 2 cm a délce 4 cm. Na tuto kostru navineme smaltovaným vodičem o průměru 0,15 až 0,25 mm 80 závitů pro příjem na středních vlnách, nebo 310 závitů pro příjem dlouhých vln. Cívku pro střední vlny vineme těsně závit vedle závitu, cívku pro dlouhé vlny vineme ve více vrstvách.

Vinutí středovlnné cívky

Sluchátka je nejvhodnější použít bývalá vojenská (mezi amatéry se jich vyskytuje dosti velké množství) s odporem 1 200 nebo 2 200 ohmů, čím více, tím lépe. Pro napájení je použita běžná plochá baterie s napětím 4,5V, díky své robustnosti a malému odběru proudu přijímačem vydrží pracovat i rok. Celý přijímač uzavřeme do plastové nebo dřevěné krabičky, jejíž rozměry závisí na použitých součástkách, hlavně na ladicím kondenzátoru.

Literatura: В.М. Пестриков. Энциклопедия радиолюбителя.