ŠTĚNICE DO TELEFONU

Nejprve musím všechny zájemce upozornit, že provoz tohoto (a podobných) zařízení u nás není povolen, popis zde uveřejňuji pouze pro studijní účely, jak tato zařízení pracují.

Na základě různých dotazů, jak pracuje takový odposlech telefonů, uvádím zde malou štěničku, která to dokáže zařídit. Samozřejmě, profesionální technika odposlechů je již dávno mnohem dále, ale tady se jedná pouze o princip, a ten zůstává stejný. Zapojení podle obrázku může být zabudováno buď přímo do telefonního přístroje (pokud to není miniaturní typ), do skřínky s telefonními rozvody, nebo kdekoli připojeno k vedení a její signál je možno spolehlivě zachytit na vzdálenosti do 40 metrů. Velkou výhodou je jednak to, že nepotřebuje vyměňovat baterie, napájí se přímo z telefonní linky, a také třeba to, že se zapíná automaticky při hovoru, „nekecá“ stále, čímž se snižuje možnost lokalizace.

Součástky:

R1 – 47k         R2 – 330 ohmů            C1 – 33 pF      C2 – 33 pF      T1, L1 – viz text.

V podstatě je to oscilátor, tedy zařízení vyrábějící kmity, podle svého objevitele zvaný oscilátor Hartley. Není to žádná novinka, pan Ralph Hartley získal patent na toto zapojení již 26. října 1920. Je to tříbodový oscilátor s induktivní vazbou odbočkou. Principem se neliší od jiných zapojení, neužívá však samostatné vazební vinutí. Stejně jako všechna ostatní zapojení může užívat tranzistor v libovolném zapojení (SB,SE,SC) volba vhodné konfigurace závisí na konkrétní aplikaci (kmitočtová poloha, požadavek přeladitelnosti)

Začneme s praktickým popisem konstrukce.

Nejprve si vyrobíme (navineme) cívku L1. Použijeme smaltovaný nebo lakovaný měděný vodič o průměru 0,4 mm, kterým navineme 6 závitů na vhodnou kostru, třeba propisku. Vineme těsně, závit vedle závitu. Konce vinutí  oškrábeme nožem od izolace, a také na třetím závitu připravíme kousek holého místa k připájení odbočky. Další důležitou součástkou je tranzistor, samozřejmě křemíkový. Zde bych doporučil co možná nejmenší typ, v plastikovém pouzdru, ideální by byl pro povrchovou montáž, ale není nutný. Můžeme zde použít některý z typů BCxxx, KCxxx, KFxxx, BFxxx a podobné. Zde předpokládám, že víte, co je u tranzistoru báze, emiter, kolektor…. A který vývod je co, že si umíte najít v katalogu, nebo na netu. Odpory také použijeme rozměrově co nejmenší, jelikož zde na jejich výkonové zatížení nemusíme dbát. Kondenzátory jsou keramické „placičky“, pozor ale na jejich barvu – červené nejsou vhodné, jelikož jejich kapacita se s teplotou podstatně mění a kmitočet oscilátoru by cestoval.

Když už máme vše pospojováno, můžeme přejít k ladění. Přístroj připojíme k napájecímu vedení telefonu, jak je to znázorněno na dalším obrázku. Pozor ale na polaritu napětí, kterou si můžeme ověřit pomocí libovolného stejnosměrného voltmetru (multimetru).

Nyní zvedneme sluchátko telefonu a na VKV FM přijímači s rozsahem 88 až 108 MHz hledáme signál. Když nenajdeme žádný signál, tak za předpokladu bezchybných součástek (tranzistor, odpory, kondenzátory) je chyba v cívce, zkoušíme ji opatrně roztáhnout nebo zmáčknout, případně použít „testovací kouzelnou hůlku“ jaká je popsána v http://ok1ike.c-a-v.com/soubory/prva_stenice.htm,kde jsou také další rady k uvádění do chodu.

Když už je vše v pořádku, můžeme celé zapojení vecpat do cívky, jak je vidět na dalších obrázcích. Nesmí vás ale překvapit, že dojde ke změně kmitočtu, na původní se opět vrátíme roztahováním nebo stlačováním závitů cívky.

Viz také www.RadioLamp.hut2.ru