Krátkovlnný Přijímač
Kurzwellen Empfänger
Odbiornik Krótkofalowy
Short Waves Radio Receiver
Коротковолновый Радиоприемник
Pryč s VKV rozhlasem! Pryč od stále stejných ohraných písniček. Od koktajících moderátorů a trapných reklam. Kam? No přeci do světa krátkých vln, budete zírat, co všechno se tam dá zaslechnout!
Takže voco gou.
Vysílání na krátkých vlnách v rozsahu frekvencí 3 MHz do 30 MHz jsou slyšitelné na velké vzdálenosti. Kouzlem je poslech stanic pocházejících z různých zemí všech kontinentů naší světakuličky v reálném čase. Kromě vysílání rozhlasových stanic jsou KV přijímače schopné přijímat radioamatérské relace, námořní signály z lodí a pobřežních stanic, letecký provoz, meteorologické stanice, zpravodajské stanice a tak dále a tak dále. Celý výčet všech možností by zabral strašně místa, lepší je si to zkusit „na vlastní uši“.
Proč je tam slyšet tolika stanic? No tak to je dáno samotnou vlastností krátkých vln a způsobem jejich šíření v atmosféře. Prostě se odrážejí ve velké výšce od různých vrstev atmosféry, pak zase od země, takže jako „žabičky“ na vodě skáčou kolem celé zeměkoule, čili není nutná přímá viditelnost mezi vysílačem a přijímačem, a proto jejich vzájemná vzdálenost může dosáhnout i tisíců až desítek tisíc kilometrů.
Pro začátek se můžete pocvičit v přijmu rozhlasových stanic, které vysílají na přidělených kmitočtech ve vybraných pásmech krátkých vln. Jsou to pásma:
120 m (2300 – 2495 kHz)
90 m (3200 – 3400 kHz)
75 m (3900 – 4000 kHz)
60 m (4750 – 5060 kHz)
49 m (5900 – 6200 kHz)
41 m (7100 – 7350 kHz)
31 m (9400 – 9900 kHz)
25 m (11600 – 12100 kHz)
22 m (13570 – 13870 kHz)
19 m (15100 – 15800 kHz)
16 m (17480 – 17900 kHz)
15 m (18900 – 19020 kHz)
13 m (21450 – 21850 kHz)
11 m (25600 – 26100 kHz)
Další podrobnosti k této tématice viz třeba zde http://ok1ike.nagano.cz/soubory/co_poslouchat.htm
Samozřejmě, že takový přijímač, který by obsáhl všechny výše uvedená pásma, a mimo to ještě i spousty dalších zajímavých kmitočtů, by byl dost komplikovaný, takže ten si necháme na jindy. Zatím si vyzkoušíme jednoduchý ale zato spolehlivý přijímač s rozsahem kmitočtů 7 až 12 MHz, kde si ve dne (bližší stanice) i v noci (vzdálenější stanice) můžeme poslechnout spousty zajímavých programů. Tento přijímač má pro svou jednoduchost jednu nevýhodu, nemá totiž AVC (Automatické Vyrovnávání Citlivosti) neboli AGC (Automatic Gain Control), takže trpí jednou nectností – síla signálu u některých stanic může kolísat, říká se tomu „únik“ nebo „fading“, a vzniká tehdy (zjednodušeně) když se ionosféra vlní a signál se odráží pod různým úhlem. Nojo, za jednoduchost budete muset zaplatit.
Takže se podíváme na schéma přijímače, co všechno budeme potřebovat.
Začneme tím nejzajímavějším, tak třeba tranzistory. Jsou zde použity tak zvané „univerzální“ křemíkové tranzistory, tři jsou typu P-N-P (T1, T2, T3), a jeden „univerzální“ typu N-P-N. Proč se takto označují?
V minulosti vznikly různé konstruktérské normy pro amatéry. Například v článku „Univerzální tranzistory a diody v konstruktérské práci“, uveřejněném v časopise Amatérské rádio, řada A, číslo 8, ročník 1982, strana 295, autor Jaroslav Vorlíček definuje tyto součástky:
TUN (tranzistor univerzální NPN)
UCE0 = 20 V, ICmax = 100 mA, h21e = 50, Pmax = 100 mW
TUP (tranzistor univerzální PNP):
UCE0 = 20 V, ICmax = 100 mA, h21e = 50, Pmax = 100 mW
DUS (dioda univerzální křemíková):
UR = 20 V, IF = 100 mA, IR = 1 µA, Pmax = 200 mW
DUG (dioda univerzální germaniová):
UR = 20 V, IF = 15 mA, IR = 100 µA, Pmax = 100 mW
…. z čehož vychází, že prostě vezmeme takové tranzistory příslušné vodivosti, jaké právě mámo po ruce. Mohou být z řady KC, KF, BC, BF atd.
Teď si zbytek probereme postupně, tak, jak prochází přijímaný signál. Anténa může být buď kus drátu volně zavěšeného v prostoru nebo, pokud nepožadujeme příjem opravdu vzdálených stanic, třeba jen teleskopická anténa ze starého přenosného TV, či rozhlasového přijímače. Signál přichází na tranzistor T1, který funguje jako oddělovací stupeň mezi anténu a vlastní přijímač (T2, T3), zvaný zpětnovazební audion. Tranzistor T1 je v podstatě vysokofrekvenční zesilovač, který ale v tomto zapojení toho moc nezesílí, to by musel mít ještě na vstupu další laděný obvod, nastaven proud báze a podobně, čímž by se nám zapojení dále komplikovalo. Přesto je ale zde velmi důležitý – předně nám odstraní vliv antény na laděný obvod, nedochází k jeho rozlaďování nebo tlumení, a – což je také hodně užitečné – při nevhodné manipulaci se zpětnou vazbou, která z audionu může vytvořit oscilátor a vyzařovat rušení do antény, toto nevhodné „smetí“ prostě ven nepustí, tím pádem nikoho nerušíme a nemůže nám za to někdo vynadat. No a hlavně, chováme se podle předpisu.
Pokračujeme dále. Signál z kolektoru T1 se dostává na odbočku laděného obvodu s cívkou L1 a otočným kondenzátorem (může být třeba ze starého vyhozeného tranzistoráku, pokud nemáme po ruce nový) s kapacitou kolem 180 pF. Cívka je navinuta na kostřičku z umělé hmoty o průměru 10 mm (třeba ze staré propisky nebo fixky, pokud nemáme k dispozici originál) smaltovaným vodičem průměru 0,2 mm a má 20 závitů s odbočkou na třetím závitu od studeného (uzemněného) konce. Napájecí napětí těchto dvou tranzistorů je řízeno potenciometrem M22, tím je nastaveno jejich zesílení. Při dostatečně velkém zesílení (po zvýšení napájecího napětí) se obvod rozkmitá jako oscilátor, a těsně před bodem rozkmitání prudce narůstá jednak selektivita (schopnost oddělit od sebe sousední stanice), ale hlavně zesílení, tedy i citlivost na slabé signály.
Získaný nízkofrekvenční signál je zesílen tranzistorem T4, za nímž následuje již libovolný nf zesilovač – buď aktivní reproduktory od počítače, nebo vstup zvukové karty, či konečně tak – jak jsme to praktikovali v rádio kroužku: samostatný nf zesilovač buď s tranzistory, nebo s integrovaným obvodem LM386, zkuste se inspirovat na těchto (a dalších) stránkách:
http://ok1ike.nagano.cz/soubory/nf_zesil_cd.htm
http://ok1ike.nagano.cz/soubory/nf_zes_3t.htm
http://ok1ike.nagano.cz/soubory/74_lm386.htm
http://ok1ike.nagano.cz/soubory/jedn_lm386.htm
No – a hurá do kouzelného světa krátkých vln!