SV PŘIJÍMAČ

Neobvyklé zapojení přijímače, který využívá tranzistory (nebo dříve elektronky) dvakrát, se nazývá reflexní zapojení. V dobách, kdy byly tranzistory vzácností, se tak dalo šetřit, ale i dnes by takový systém mohl být zajímavý. Zapojení jednoho takového přijímače na středovlnné rozhlasové pásmo je na obrázku, má sice jen tři tranzistory, ale je ve skutečnosti sedmistupňový – 3 x vf zesilovač, detektor a 3 x nf zesilovač.

Signál z vysílače je přijat feritovou anténou FA, požadovaný vybrán ze všech přijatých pomocí laděného obvodu L1 - C1 a z vazební cívky L2 je přes oddělovací kondenzátor C2 přiveden do báze tranzistoru T1, který spolu s odporem R1 tvoří prvý zesilovací stupeň. Zesílený vysokofrekvenční signál je z kolektoru T1 přiveden na vstup druhého zesilovacího stupně s tranzistorem T2 a odporem R2, a z jeho výstupu (kolektor tranzistoru T2) na vstup třetího zesilovacího stupně s tranzistorem T3. Vysokofrekvenční signál zesílený třístupňovým zesilovačem je demodulován (detekován) diodou D1, zbytky vf signálu jsou odstraněny kondenzátorem C3. No a nyní jsme získali čistý audio signál (nízkofrekvenční), který opět přivedeme na vstup téhož třístupňového zesilovače, na jehož výstupu jsou vysokoohmová sluchátka.

Co se týče tranzistorů T1, T2 a T3, je zde možno použít libovolné křemíkové vysokofrekvenční tranzistory řady KF, nebo i nízkofrekvenční řady KC (viz obrázek).

Dioda D1 je vysokofrekvenční germaniová libovolného typu (germaniové jsou citlivější než křemíkové), třeba takováto:

Ladicí kondenzátor C1 je možno použít z libovolného vyřazeného kapesního tranzistorového přijímače, pokud by jedna sekce neměla dostatečnou kapacitu, můžeme propojit obě sekce paralelně. Feritová anténa FA – viz obrázek:

je rovněž použita feritová tyčka z nějakého vyřazeného přijímače, cívka L1 má pro pásmo středních vln 75 závitů smaltovaným vodičem průměru 0,2 až 0,3 mm, vhodnější by byla tak zvaná vf licna, což je svazek slaboučkých smaltovaných drátků, v jednom ze vzorků tohoto přijímače byla použita tato vf licna 10 x 0,07 mm. Vazební cívka L2 má 5 závitů stejným vodičem jako L1, je navinutá na papírovém prstenci namotaném na feritové anténě, aby bylo možno cívkou posouvat. Ještě konstrukční poznámka pro ty méně zkušené – aby se cívka nerozvíjela, je vhodné její konce zajistit zakápnutím parafinem ze svíčky, nebo ještě lépe pečetním voskem.

Přijímač je napájen z jednoho článku s napětím 1,5 V (AA, AAA, a podobné). Na dalším obrázku je nákres jednoho z možných provedení plošného spoje:

Uvádění do chodu spočívá ve výběru správné hodnoty odporu R3. Prozatím jej nahradíme sériově spojenými odpory – pevným s hodnotou 33 až 47 k a proměnným (odporový trimr nebo potenciometr) 150 až 330 k. Na přijímači si naladíme signál dobře slyšitelné silnější stanice, a nyní změnou odporu proměnného odporu nastavíme maximální hlasitost při minimálním zkreslení zvuku. Pak tyto dva odpůrky odpájíme, změříme výslednou nastavenou hodnotu a nahradíme je pevným odporem odpovídající hodnoty.