Toto neobvyklé zapojení oscilátoru má při splnění požadavků na mechanickou stavbu na kmitočtech do 30 MHz dostatečnou stabilitu i pro nároky SSB.
Tranzistory T1 a T2 jsou v zapojení se společnou bází. Zesilovací činitel tranzistoru T2 je blízký jedné, jelikož jako zátěž slouží malý vstupní odpor emitoru tranzistoru T1. Větší výstupní odpor kolektoru T2 je připojen k emitoru tranzistoru T1, což zavádí silnou proudovou zápornou zpětnou vazbu. Díky tomu výstupní odpor tranzistoru T2 se mnohonásobně zvětší až na jednotky MW. Tak velký výstupní odpor dovoluje připojit do obvodu kolektoru LC obvod přímo, bez děliče kapacitami nebo odbočkou na cívce, čímž je také docíleno značného zesílení stupně (do 1000). Zároveň je možno nastavit jen velmi slabou zpětnou vazbu (děličem C4 C6), díky tomu je značně snížen vliv emitorového obvodu T2.
Výstupní signál je vyveden z bodu propojení obou tranzistorů, tedy na nízké impedanci, což zaručí velmi dobré oddělení od laděného obvodu, a tím je odstraněn vliv zátěže na kmitočet.
Vzorek tohoto oscilátoru je provozován v přímosměšujícím přijímači (později bude doplněn na transceiver) na kmitočtech 28 – 29,7 MHz, cívka je navinuta na feritovém toroidu o rozměrech 7 x 4 x 2 mm ze starého počítače, 9 závitů vodičem o průměru 0,5 mm.
Výstupní vf napětí je přibližně 0,2 Veff, což je dostatečné pro směšovač s germaniovými diodami. V případě, že by bylo požadováno vyšší vf napětí, je možno zvýšit napájecí napětí oscilátoru výměnou Zenerovy diody na typ s vyšším napětím.
Co se týče stability oscilátoru, tak vzorek po počátečním desetiminutovém provozu se již ohřál na provozní teplotu a na kmitočtu 28 MHz se jeho kmitočet během 5 minut změnil o méně než 100 Hz. Samozřejmě, že je možno docílit i mnohem lepších výsledků při dodržení zásad vf techniky a uzavření do samostatného, tepelně vyrovnaného boxu, ale pro daný účel (miniaturní kapesní transceiver) se mi tato stabilita zdá vyhovující . Je také jisté, že na nižších kmitočtech bude stabilita daleko lepší.