Dost často slýchávám, že telegrafie je zastaralý způsob provozu, zvláště mladší jej řadí do období "někde kolem dinosaurů". No dobrá, a co takový provoz SSB? To snad je nějaká novinka? Podívejme se zpět do historie, k těm radiovým dinosaurům.
V Los Angeles vycházel časopis R/9, který v čísle září/říjen 1933 publikoval třídílný článek pod názvem " Single Sideband Transmission for Amateur Radiophones" od Roberta M. Moora, W6DEI. V článku popsal experimenty s úpravou amplitudové modulace na mód s jedním postranním pásmem a potlačenou nosnou vlnou, který nazval "single-side-band, suppressing carrier", ve zkratce tedy SSSC.
Článek zpočátku nevzbudil příliš velký zájem, ačkoli radioamatéři chápali, jaké výhody může tato metoda přinést, ale v té době používané přijímače a vysílače, konstruované pro provoz s amplitudovou modulací tento druh provozu neumožňovaly. Takže rozvoj vysílání provozem SSB musel počkat až do roku 1947, kdy se jej ujali profesionálové – a nastal jeho raketový start téměř ve všech oborech rádiové komunikace, ovšem kromě rozhlasu.
U nás prvé články o SSB začaly vycházet v AR v roce 1959 (z žertu označované jako JPP – Jedno Postranní Pásmo), popis byl ale již dříve zveřejněn v:
Kašpar F. a kol., Radiotechnická a elektroakustická příručka, (ESČ, Praha, 1949)
a pak rychle následovaly další knižní publikace – namátkově vybírám:
STONER, New Sideband Handbook, (New York 1959)
Ing. E. SEVERIN, Technika rádiového spojení s jedním postranním pásmem, (Naše Vojsko – SVAZARM 1967)
Ing. V. VACHALA, CSc., Technika amplitudové modulace s jedním postranním pásmem (SNTL 1983)
..... a mnoho dalších.