RÁMOVÁ SMĚROVKA

Při stavbě vysílací antény bývá nejčastěji v úvahu braným činitelem místo – a skoro stejně často ho bývá nedostatek. A tak mnoho hamů skončí zase u nějaké náhražky, nebo antény sice vhodného typu, ale zcela nevhodně umístěné. A přece je anténa, která všechny tyto potíže řeší a přitom je dokonce směrová a vykazuje proti normální půlvlnné zisk cca 1 dB, tj. 1,2 krát výkon vysílače. Je to anténa rámová, vytvořená stočením dipólu do kruhu či jiného vhodného tvaru. Zde tedy přináším praktické řešení jejího nejjednoduššího typu.

Uvažujeme-li normální půlvlnný dipól pro 50 MHz, je jeho délka a tudíž i prostorový požadavek cca 3 metry, z toho stavební obtíže nevzniknou. Pro 28 MHz je to 5 m, pro 14 MHz však již 10 m. A má-li být 10 m drát zavěšen vysoko a ve volném prostoru, vznikají již potíže často nepřekonatelné. Stočíme-li však vnější konce dipólu k sobě, spojíme je izolátorem a vytvoříme z dipólu čtverec, zmenší se potřebný prostor na 2,5 m², což je již  snadno splnitelné, jelikož nás zajímá hlavně potřebný délkový rozměr. Při vhodné konstrukci je pak možné snadno připevnit anténu na vhodný komín. A protože se dipól snadno napájí neladěným vedením z dvoulinky nebo zkroucené šňůry, které může mít libovolnou délku a je poměrně málo citlivé na absorbci okolních předmětů a nevadí mu tedy blízkost střechy, máme řešení velmi uspokojivě řešící i nejobtížnější prostorovou tíseň. Jedině se musíme snažit o to, aby anténa byla umístěna co nejvýš.

Praktické provedení je zřejmé z připojeného nákresu.Dvě dřevěné úhlopříčky čtverce z hranolů 5x7,5 cm se zkříží a zpevní z obou stran přibitými prkénky. Délka úhlopříček se vypočítá podle toho, pro které pásmo je anténa určena. Pro 14 MHz je to přibližně 3,7 m, a pro 28 MHz asi 1,8 m. Na rohy přišroubujeme izolátory, například z plastových trubek nebo z tub od léků zalitých epoxidem a podobně, pro upevnění radiátoru. Ten je z bronzového nebo tvrdě taženého měděného drátu průměru 2 – 2,6 mm. Rozměr A je 1/8 délky vlny, rozměr B = 1/16 délky vlny. Izolátory spojující střed a konce dipólu mají být asi 0,5% délky vlny. Rozměry však nejsou příliš kritické.

Napájecí vedení může být jak již bylo uvedeno, libovolně dlouhé, dá se zhotovit třeba z elektrikářského dvoužilového kabelu, je však důležité zkusit kousek kabelu rozříznout, zda jsou obě žíly skutečně zkrouceny. Obyčejná světelná dvoulinka však rozhodně nestačí, protože její impedance se příliš mění povětrnostními vlivy.

Maximální vyzařování antény je tam, kde je proudová kmitna, t.j. v bodě připojení napájecího vedení. To je nutno mít na paměti při definitivním provedení antény, jež může být upevněna vodorovně i svisle, podle toho, jakou polarizaci vyžadujeme. Při vodorovném upevnění by tedy byl směr největšího vyzařování na obrázku směrem dolů, při svislém rovněž. Pro svislé upevnění je proto nutno si představit obrázek otočený o 90° na kteroukoli stranu. Rám je možno upevniti buď na jednoduchou otočnou konstrukci, nebo pevně se zaměřením maximálního vyzařování na příklad tak, aby zasáhlo směr, do kterého nám stávající anténa nechodí.

Dle KV 11/47