Josef Sedláček – OK1SE

Starší generace radioamatérů jistě velmi dobře zná dvoudílnou "bibli", Amatérskou radiotechniku, která nás všechny "dříve narozené" provázela nádherným světem radiotechniky, od základů přes stavbu přijímačů a vysílačů, až po dokonalé vysvětlivky k povolovacím podmínkám a k provozu na amatérských pásmech. Málokdo si ale dnes již pamatuje na duchovního otce tohoto díla. Na tomto místě nemohu nevzpomenout mého otce, který mi její čerstvý výtisk slavnostně předal v den mých čtrnáctých narozenin, s přáním, abych coby úspěšný erpíř se začal zaobírat i možností získat koncesi.

Bylo to sice kolektivní dílo mnoha nejznámějších amatérů zvučných značek, ale ucelenou podobu vytvořil právě Josef Sedláček, OK1SE. Byl jedním z těch, kteří začali jako amatéři, a samozřejmě se jim radiotechnika stala celoživotním údělem. Narodil se 9. října 1912 ve Slatině nad Úpou, zemřel 29. března 1989 a byl bezesporu významnou a nezapomenutelnou osobností našeho radioamatérského hnutí.

Rozhodujícím údobím jeho života bylo jaro 1935, kdy vstoupil do ČAV a dostal číslo OKRP 536. Vojenskou službu si odkroutil u čtvrté roty telegrafního praporu v Kutné Hoře a byl opravdu dobrým vojenským telegrafistou.

Minulý režim se pokoušel hlásat, že před druhou světovou válkou bylo amatérské vysílání výsadou synáčků fabrikantů a vůbec buržoasie. Přesvědčivým důkazem o nesmyslnosti tohoto tvrzení byl právě Josef Sedláček, který 20. května 1936 dostal koncesi na značku OK1SE, přesto, že byl "pouhým" textilním dělníkem. U tohoto povolání ale dlouho nezůstal, radiotechnika jej vábila natolik, že nastoupil u pražské KSR, ve které pracoval až do osvobození.

Jeho největším zájmem byly především otázky radiotelegrafního provozu, a proto na toto téma napsal několik článků do časopisu Krátké vlny.  Dobře známý byl například jeho článek "RST", který se zabýval notorickým zlozvykem (bohužel přetrvávajícím stále) – nesprávnými reporty, ať již z neznalosti, nebo (častěji) z důvodu pochlebování, či nechutí operátora dávat jiný report, než na jaký je zvyklý. V rámci diskuse s OK1KA se znovu vrací k důkladnému rozboru stupnice kvality tónu a k jeho hodnocení.

V článku "Zkratky z češtiny" například navrhl zkratky odvozené z naší mateřštiny, některé z nich se dokonce ujaly a používají se dodnes. Velký zájem měl také o historii rádia a zejména amatérského vysílání. V červnovém čísle Krátkých vln 1948 byl otištěn jeho úvodník nadepsaný "Od historie k dnešku", ve kterém se zamýšlel nad rozvojem rádia od prvých pokusů s jiskrovou telegrafií přes prvé transatlantické pokusy až k současné technice, a také o velkém podílu radioamatérů na tomto rozvoji.

Dne 31. března 1948 se stal ve funkci operátora klubovního vysílače členem ústředního výboru ČAV, a tímto započala jeho dlouholetá angažovaná činnost v nejvyšších radioamatérských orgánech.

Co se týče závodů a soutěží, těm se spíše vyhýbal, raději navazoval běžná, přátelská, neuspěchaná spojení a upřednostňoval zařízení typu QRP – s malými výkony. Viz například předtištěnou rubriku RX na jeho QSL – SCHNELL 0V1, tedy přímozesilující zpětnovazební "dvoulampovku", a rubriku TX – CO WITH 6V6 (sólooscilátor řízený krystalem) 4 WATTS. V padesátých letech již pracoval s vysílačem CO PA (viz strana 301) o příkonu 15 wattů na pásmech 3,5 a 28 MHz. V té době také dokončil své životní dílo, v úvodu zmiňovanou dvoudílnou Amatérskou radiotechniku. Velmi pilně a s nadšením se také věnoval prvním rychlotelegrafním závodům, pro které připravoval texty a působil jako jeden z rozhodčích.

Vysílač OK1SE z padesátých let.

Posléze byl KSR převzat ministerstvem vnitra a přejmenován na Radiokomunikační úřad. Sedláček tedy přešel spolu s ostatními k tomuto ministerstvu, kde zůstal až do svého odchodu do důchodu. Jako na zkušeného odborníka se na něj nahrnula spousta veřejných funkcí, a na vysílání zbývalo méně a méně času. V šedesátých letech se značka OK1SE ozývala na osmdesátce vždy jen na Nový rok, a velmi sporadicky na VKV. Přesto si ale vždy našel čas chodit mezi radioamatéry a pomáhat, kde bylo zapotřebí.

Velmi rád vzpomínal na poválečné období, kdy se v pražské "Ymce" a v Radiopaláci na Vinohradech scházelo na pravidelných schůzkách 150 až 200 radioamatérů. Strukturální změny pozdější doby způsobily, že v rámci tehdejšího nuceného převádění radioamatérství na kolektivní základnu byl velký pražský kolektiv rozdroben na malé, do sebe uzavřené skupinky a společenský styk pražských radioamatérů jako celku zanikl. Sedláček tuto situaci těžce nesl, často o ní hovořil se svými přáteli a v polovině sedmdesátých let věnoval velké úsilí na obnovu celopražských besed v městském radioklubu Svazarmu v Janovského ulici. Bylo však již pozdě, politická situace typu "rozděl a opanuj" tomu nepřála.

Později se přestěhoval do bytu na pražském sídlišti, kde ale nastaly (všem jistě známé) problémy s anténou. Proto se na svou oblíbenou osmdesátku již nevrátil a věnoval se VKV. V únoru 1983 měl na 145 MHz potvrzeno 266 OK stanic.

Dle materiálů od OK1YG.