PŘIJÍMAČ 3 – 15 MHz

VERZE 1

Mezi zájemci o radioamatéřinu je dosti rozšířený zájem o odposlech různých stanic v pásmech od 25.0000 do 1300.000 MHz, například pomocí scannerů Uniden 3500 a celé řady podobných. Nehledě k tomu, že v pásmech VKV a UKV je dosah dosti omezen, jsou zde slyšitelné v podstatě stále stejné zprávy stále stejných služeb, které po čase omrzí. Takže přicházím s nápadem – což se podívat na téměř přeplněná pásma krátkých vln, kde jsou slyšet stanice různých služeb také, a mimo to i zajímavé rozhlasové stanice z celého světa, bez omezení vzdálenosti.

Rozsah krátkých vln je poměrně velký od 3MHz do 30MHz. Vzhledem k vlastnostem šíření radiových vln je toto pásmo poměrně hustě obsazeno nejenom klasickými rozhlasovými vysílači, ale i různými službami a radioamatéry.V tomto pásmu se také nejčastěji setkáváme s nejrůznějšími mimořádnými jevy (dálková spojení, ionosférické rušení...). Pro potřeby rozhlasového vysílání je KV rozsah rozdělen do několika pásem:

Pokud by jste chtěli znát konkrétní kmitočty nejrůznějších rozhlasových stanic na krátkých vlnách, můžete zapátrat na adresách:

http://mt-shortwave.blogspot.com/

http://www.short-wave.info/

http://www.eibi.de.vu

http://www.primetimeshortwave.com

Kmitočty krátkovlnných vysílačů se mezinárodně dvakrát za rok mění.

Velmi zajímavou stránkou je i www.radiomap.eu na ní najdete jak AM tak i FM stanice podle jednotlivých zemí. Zároveň se na ní dají dohledat fotografie vysílačů. Stanice je rovněž možno poslouchat on-line a podle toho si ověřit, že se skutečně jedná o stanici, kterou jste naladili.

Pokud si nechcete rovnou stavět nějaký „velestroj“ (což bych jako první přijímač ani nedoporučoval), zkuste si pro začátek něco jednoduššího, co nepotřebuje příliš součástek a je hotovo za jedno odpoledne.

Jednodušší typ – pro příjem v pásmech 25 – 49 metrů.

Začátečníka jistě potěší, že svůj prvý přijímač si bude moci postavit vlastníma rukama. V tomto zapojení jsou použity pouze dva tranzistory, ale přesto poskytuje dostatečně dobrý příjem při použití kvalitní antény a dobrého uzemnění. Hlavní ale je, že nepotřebuje žádné složité uvádění do chodu, což bývá problémem začínajících radioamatérů. Předpokládám ovšem, že víte něco o nastavení pracovního bodu tranzistorů (zde T2, nastavení odporem R4, viz další popis).

Obr. 1 – jednodušší KV přijímač

Podle schématu vidíme, že mimo dva tranzistory (P-N-P a N-P-N libovolného typu, nf nebo vf) obsahuje pouze několik součástek. Na výstupu jsou připojena starší sluchátka s impedancí nejméně 500 ohmů, velmi výhodné jsou vojenské sluchátka s impedancí 2 000 až 4 000 ohmů. Přemýšlivější, a ti, kteří si přijímač chtějí vylepšit, si mohou místo sluchátek připojit odpor kolem 1k a z kolektoru vyvést nízkofrekvenční signál přes kondenzátor do dalšího zesilovače, ať již vlastní výroby (třeba TENTO nebo libovolný jiný z těchto stránek, je jich zde více různých o různé složitosti), nebo hotový, jako třeba aktivní reproduktor k počítači, také je možnost připojení ke zvukové kartě, a podobně. Tímto způsobem můžeme přijaté stanice poslouchat nahlas, ale závisí to ještě na mnoha dalších faktorech, což zde otevírá prostor pro další experimenty, kterými docílíme toho, že budeme „poslouchat Ameriku“ téměř jako na drahém továrním přijímači.

Takže přejdeme ke schématu. Detektor je osazen tranzistorem T1, jehož zapojení představuje nedobuzený oscilátor. Vstupní laděný obvod L1 – C1 je zapojen mezi bázi a kolektorem tranzistoru, který je pro stejnosměrný proud otevřen přes velmi nízký odpor cívky. Vlivem rozdílu napětí mezi kolektorem a emitorem vznikají kmity. Napětí pro tranzistor se nastavuje proměnným odporem (potenciometrem) R3. Tímto se nastavuje tranzistor T1 tak, aby byl těsně před rozkmitáním, čím je stupeň nastaven blíže k bodu kdy nastávají kmity, tím je větší citlivost a selektivita tohoto přijímače.

Na emitoru se tedy objeví generovaný vf signál namixovaný se vstupním signálem ve směsi s jejich rozdílem – tedy nízkofrekvenčním signálem, v podstatě modulací přijímaného vysílače. Filtr ve tvaru PI-článku C2 – R1 – C3 oddělí vysokofrekvenční části signálu, tedy nepustí je dále. Zůstane zde tedy pouze onen zmíněný nízkofrekvenční signál, který přes vazební kondenzátor C4 postupuje na další stupeň, což je nízkofrekvenční zesilovač s tranzistorem T2. Jeho zátěží jsou sluchátka nad 500 ohmů (ale méně než 10 kiloohmů), nebo zesilovač – jak bylo uvedeno výše. Dále je zde ještě kondenzátor C5, který likviduje případně proniklé zbytky vysokofrekvenčního signálu. Hodnotou odporu R4 nastavíme zesilovací stupeň na maximální zesílení, ve vzorku vyhověl odpor M1 – jeho hodnota závisí na zesilovacím činiteli použitého tranzistoru. Přijímač napájíme z jednoho galvanického článku, vyhoví i jen článek typu AA, vzhledem k malému odběru přijímače.

Cívka L1 bez jádra je navinuta na odřezku umělohmotné (PVC) vodovodní trubky o průměru 20 mm, 30 závitů smaltovaným vodičem o průměru kolem 1 mm, s odbočkou na sedmém závitu od spodního (uzemněného) konce.

Ladicí kondenzátor C1 byl vymontován z vyřazeného kapesního SV tranzistoráčku, použitý typ měl kapacitu 2 x 8 až 240 pF. Obě sekce byly spojeny do série (viz obrázek), tedy byly použity pouze oba vývody statoru a rotor zůstal nezapojený.

Obr. 2 – zapojení ladicího kondenzátoru.

Ve výsledku obě dvě sekce zapojené v sérii představují kondenzátor s poloviční kapacitou, jak počáteční (minimální), tak i konečnou (maximální).

Při „lovu“ vzdálených stanic přijímač ovládáme jak ladicím kondenzátorem, tak i potenciometrem R3. Také je možno laborovat s umístěním odbočky k připojení antény na cívku, případně zkoušet připojit anténu přes kondenzátor s malou kapacitou.

Literatura:

http://carbyde.livejournal.com/

http://sdelay-svoimirukami.blogspot.cz/

http://sam0delka.ru/