Amatérské vysílání

Dana Mentzlová
 

Krátké vlny

Radioamatéři - to jsou lidé, kteří si ve volném čase stavějí vysílače, přijímače a antény a jejich prostřednictvím navazují spojení s jinými radioamatéry. Amatérské vysílání je povoleno na několika frekvencích na krátkých a velmi krátkých vlnách.

Šíření radiových vln je závislé na denní a roční době a na aktivitě Slunce. Ve dne se v ionosféře vytváří vrstva F1 (ve výšce 180 - 200 km) a vrstva F2 (nad 250 km, mění výšku podle zeměpisné šířky a roční doby), jež odrážejí krátké vlny a tím umožňují spojení. Vrstva F2 po západu Slunce nezanikne úplně, v noci je známa jako vrstva F. Maxima denního průběhu použitelných kmitočtů (čím je maximální použitelný kmitočet větší, tím jsou příznivější podmínky pro šíření radiových vln) se dosahují před polednem a večer. Nejlepší podmínky šíření nastávají pravidelně na trasách podél hranice světla a stínu. V zimě je situace v ionosféře obecně příznivější než v létě.

Též 11-letá perioda sluneční aktivity se odráží v ionosféře. S růstem aktivity Slunce roste ionizace a maximální použitelný kmitočet. Ovšem vzestup sluneční činnosti přináší s sebou zvýšenou pravděpodobnost erupcí, po nichž často následují geomagnetické poruchy (mají též vliv na radiové vlny), a tím dobré podmínky přechodně končívají. Co se obvykle děje po erupci? Po větších erupcích roste ionizace v polárních oblastech, což někdy umožní dlouhé spojení přes polární oblast. Po příchodu erupčního korpuskulárního oblaku, který způsobuje růst nehomogenit v ionosféře, roste útlum a rozptyl radiových vln a nejsou možná spojení na velké vzdálenosti, zejména v polárních oblastech, méně často ve středních šířkách. V nízkých šířkách se mohou použitelné kmitočty i zvýšit. Pak nastane návrat do normálu, rychlejší je proces regenerace ve dne. Průvodním jevem erupcí je polární záře, o té pojednáme dále, protože je zajímavá i pro velmi krátké vlny.

Předpověď sluneční aktivity od různých observatoří vychází každý měsíc v časopise Amatérské radio (k dostání běžně ve stáncích).

A několik slov o dlouhých a středních vlnách. Dlouhé vlny se odrážejí od vrstvy D (ve výšce 50 - 90 km), která se formuje pouze ve dne. Kratší vlny vrstva D utlumuje. V noci se dlouhé vlny odrážejí od vrstvy E (90 - 130 km). Hodnota maximálního použitelného kmitočtu ve vrstvě E odpovídá výšce Slunce nad obzorem, maximum nastává v poledne. Střední vlny jsou ve vrstvě E tlumeny, v noci jsou tlumeny málo, a proto v noci slyšíme v rozhlase i vzdálené stanice, zatímco ve dne slyšíme jen málo stanic.

 

Velmi krátké vlny

Teď si povíme o některých méně obvyklých způsobech radiového spojení, jako je odraz od polární záře, odraz od Měsíce, odraz od meteorických stop.

Polární záře je tvořena vertikálními plošnými útvary zvýšené ionizace. Na těchto útvarech dochází k rozptylu dopadajících radiových vln. Nejlépe se rozptylují kmitočty okolo 30 až 40 MHz, s rostoucím kmitočtem citelně roste útlum. Signály odražené od polární záře jsou poznamenány jejím rychlým kmitáním, což se projevuje typickým bručením a syčením. Prakticky je možné jen spojení telegrafické s malou rychlostí. Signály odražené od polární záře dosahují maxima při západu Slunce a mezi 2. a 3. hodinou ráno.

Radiové spojení odrazem od Měsíce je náročné na energii, protože jen malá část odražené energie dopadne zpět na Zemi. Dále ztěžuje situaci rozdíl vzdáleností - některé vlny se odrážejí od středu měsíčního kotouče a některé od okrajů. Přijímaný kmitočet se mění podle Dopplerova principu. Spojení odrazem od Měsíce (zvané krátce EME) je vhodné jen pro pomalý telegrafní provoz.

Velmi krátké vlny se odrážejí i od meteorických stop (krátce MS). Jakmile dosáhne meteoroid vrchních vrstev atmosféry, vytvoří se za ním ionizovaný sloupec, který se rozpíná do okolního prostředí. Odhaduje se, že stačí meteoroid o průměru 0,15 mm na odraz signálu kolmého ke stopě. Na odraz signálu, který není kolmý ke stopě, je údajně třeba meteoroid alespoň o průměru 1,5 mm. Sloupec se rychle rozptýlí; odraz trvá desetiny vteřin až vteřiny, výjimečně několik vteřin. Zpráva se vysílá ze záznamu velkou rychlostí. Příjemce zprávy nahrává, aby si je mohl zpomalit. Vysílání vyžaduje velké výkony vysílačů a soustavné sledování příležitostí. Lepší podmínky jsou při průchodu Země meteorickým proudem, takže nejen astronomové čekají na vydatný meteorický roj. Optimální vzdálenost pro spojení je 1 000 až 2 000 km. Vysílá se telegraficky nebo hlasem.

Velmi populární je v současné době odraz od sporadické vrstvy E. Soudí se, že tato vrstva (ve výšce ionosférické vrstvy E) je tvořena převážně kovovými ionty ze zbytků meteorického prachu. Maximum výskytu je v letních měsících.

Radioamatéři též využívají pro přenos signálů radioamatérské družice. Radioamatérské družice nemusejí mít předem očekávanou polohu, jako např. telekomunikační družice. Připouští se jistý vlastní pohyb. Provoz přes družici je dostupný každé průměrně vybavené stanici.

 

(Převzato s laskavým svolením autorky http://praha.astro.cz/crp/9706a.phtml)

 

JAK TEDY ZAČÍT?

 

Všem zájemcům o tuto zajímavou činnost doporučuji podívat se na stránky WIKIPEDIA kde se dozvíte KDO, nebo možná CO je radioamatér. Jak si postavit přijímač, to si můžete prohlédnout na stránce BASTLENÍ na tomto webu. Ale pro naprosté začátečníky je vůbec nejlepší podívat se po svém okolí, určitě se vám podaří narazit na některého radioamatéra, nebo ještě lépe na radioklub. Mnoho radioklubů má své webové stránky, při procházení můžete najít ten nejbližší a navštívit jej.

 

KDY POSLOUCHAT NA KV PÁSMECH?

 

Tak jste si pořídili přijímač, a nyní se nemůžete dočkat, až uslyšíte skutečná "QSO" radioamatérů. Jistě již víte, že vysílají na různých pásmech, tedy kmitočtových rozsazích, ale ouha - během dne se mění podmínky šíření vln, jak jste se mohli dočíst již v úvodním odstavci. Takže stanice ze zemí, které byly slyšet ráno, už večer slyšet nemusíme. Pro toho, kdo chce slyšet co nejvíce stanic, je zde uvedena tabulka, v jakou denní dobu poslouchat. Pro začátek bych doporučil, přes jeho časovou nevýhodnost, pásmo 80 m, jelikož zde se odehrává většina vnitrostátních spojení, takže uslyšíte spoustu českých a slovenských stanic. Velmi zajímavé pásmo je 10 m, které je takovým předělem mezi KV a VKV, jsou zde slyšet jak blízké, tak i velmi vzdálené stanice - ale má to háček, toto pásmo je ovlivňováno sluneční činností více, než ostatní, ale pokud se o rádioamatéřinu skutečně zajímáte....