JAK VYLEPŠIT SV PŘIJÍMAČ

aneb NÁSOBIČ Q

V dobách, kdy se na trhu objevily prvé tranzistory řízené polem (FET, MOSFET ap.), vznikla velmi jednoduchá možnost zhotovit jednoduchý a zároveň ekonomický zpětnovazební stupeň ve tvaru doplňku k libovolnému rozhlasovému přijímači s rozsahem středních vln, který podstatně vylepší jeho vlastnosti, jako je citlivost a odolnost proti rušení. Přitom vlastní přijímač nevyžaduje vůbec žádné úpravy, ani jakýkoli zásah, tedy ani otevřít skřínku!

Jak je to možné? No, jednoduše. Tento doplněk má feritovou anténu, která může být ve vzdálenosti 10 až 20 cm souběžně s vnitřní anténou přijímače, a obě jsou tedy navázány induktivně, jako transformátor.

 Slabý signál přijatý feritovou anténou FA tohoto přípravku a jím také zesílený, se přenáší jakoby transformátorem do přijímače, kde je již zpracován klasickým způsobem. Jelikož funkce tohoto přípravku spočívá v kompenzaci ztrát v feritce a zvýšení její jakosti, nazývá se také násobičem Q.

Cívka L1 feritové antény spolu s paralelně připojeným ladicím kondenzátorem C1 tvoří laděný obvod, který překrývá s malým přesahem celý středovlnný rozsah (525 až 1 065 kHz). Požadovaný signál přijatý anténou a naladěný tímto obvodem postupuje na GATE tranzistoru a moduluje proud z baterie procházející tranzistorem (SOURCE – DRAIN). Tento proud současně protéká zpětnovazební cívkou L2 a tím kompenzuje ztráty v obvodu. Velikost zpětné vazby (a tím i citlivost přijímače) nastavujeme pomocí potenciometru R2 těsně před rozkmitání, které poznáme tak, že z přijímače se ozve hvizd jehož výška se mění s laděním, jsou to zázněje mezi přijatým a vyrobeným kmitočtem.

Pro feritovou anténu vybereme co možná největší tyčku, ve vzorku byla použita 200 mm dlouhá o průměru 10mm z vraku nějakého přijímače. Uprostřed navineme vrstvu papíru ve tvaru trubičky, a na ní cívku L1 s 60 závity vodiče průměru 0,2 až 0,3 mm. Na konci vinutí uděláme (bez přerušení vodiče) smyčku jako odbočku pro připojení potenciometru, a navineme ještě dalších 5 závitů, představujících cívku L2. Po navinutí doporučuji cívku napustit rozehřátým parafinem ze svíčky, jako ochranu před vlhkem. Ladicí kondenzátor C1 je zde použit ze starého tranzistorového přijímače, pokud by měl menší kapacitu a nedalo by se doladit až k nejnižším kmitočtům středních vln, můžeme obě sekce kondenzátoru spolu propojit. Potenciometr R1 sloužící k nastavení zpětné vazby můžeme použít libovolný, s odporem od 22 do 68 kiloohmů, pokud možno s lineárním průběhem, výhodou je potenciometr s vypínačem, který pak použijeme k odpojení baterie. Kapacita blokovacího kondenzátoru C2 není kritická, a může se pohybovat od několika tisíc pikofarad do zlomků mikrofarad, prostě jaký máme právě po ruce.

Zařízení napájíme z libovolné baterie, například ze dvou tužkových článků (3 V), ve vzorcích byly odzkoušeny i plochá baterie (4,5 V), akumulátor z vadného mobilního telefonu (3,6 V) a podobné. Vzhledem k velmi malému odběru proudu (pod 1 mA) vydrží baterie i několik let. Celek spolu s baterií vestavíme do libovolné umělohmotné krabičky.

Zdroj http://radiokot.ru/