KONTROLA PSV

Toto zapojení nikomu nevnucuji, jen jej uvádím jako příklad improvizace na výletě, kdy jsme zapomněli vzít sebou PSV metr. Naštěstí pár součástek sebou nosíme jako náhradní díly, a hlavně – nedaleko od našeho testovacího stanoviště je skládka komunálního odpadu, kde se dá najít spousta vyhozených elektronických přístrojů a z nich vykuchat potřebné součástky. Takže o co zde kráčí. Natáhli jsme si kus drátu jako anténu, no a samozřejmě jsme ji potřebovali vyladit, aha, ale jak. Začalo velké bastlení a z něho vzniklo následující provizorní, ale zcela funkční zařízení, nevím, zda se dá nazývat měřidlem, spíše je to indikátor vyladění antény, ale zcela vyhovující.

Zapojení přípravku

 

vinutí na toroidu.

K součástkám – dioda je libovolná, použili jsme „nějakou“ bez označení, měřidlo je miliampérmetr z magnetofonu, kondenzátor byl asi tak kolem 10n (10 000 pF), feritový toroid ze zdroje od počítače, potenciometr jsme použili 1k, jelikož byl po ruce, může být i větší hodnoty, třeba 10k. Souosé konektory jsme použili BNC z nalezených síťových karet z počítačů.

No a dostáváme se k uvádění do chodu. Potřebujeme k tomu bezindukční odpor s hodnotou co nejblíže 50 ohmů, vyskytují se buď 47 nebo 51 ohmů, takže na to půjdeme tak, že vezmeme třeba dva odpory 100 ohmů, nebo dvacet odporů 1k, které spojíme paralelně, získáme tím také větší zatížitelnost. Ještě poznámka k výrazu „bezindukční odpor“ – odpůrky se vyrábí tak, že se na keramickou tyčinku napaří odporová vrstva a ta se pak vybrousí do podoby cívky, aby jednak byla užší (tím stoupne odpor) a jednak delší, opět ze odpor zvětší. Ale zde je háček, při vyšších kmitočtech, jaké používáme, má svůj odpor i ona cívka (indukční odpor, induktance) – a to je chyba. Proto doporučuji si v obchodě říct o odpory s kovovou vrstvou, ty mají indukčnost nejmenší. Je také vhodné se kouknout do katalogů.

Tak a pokračujeme. Tento odpor zapojíme místo antény, zaklíčujeme vysílač a potenciometrem nastavíme nulovou výchylku na měřicím přístroji. Pak vysílač vypneme, odpor odpojíme a připojíme anténu – no a teď již upravujeme délku antény, nebo nastavíme přizpůsobovací člen (je-li použit) na minimální výchylku měřidla.

Princip činnosti je takový: v obou cívečkách na toroidu se naindukuje napětí, otočené o 90 stupňů, v jedné „doleva“ a v druhé „doprava“, ale pouze při rovnosti reaktivního odporu (impedance) v zátěži (anténa) s ohmickým odporem nastaveným na potenciometru (tedy 50 ohmů) je součet obou fázových napětí nulový a přístroj nic neukáže. Stejný postup můžeme použít i pro antény s napáječem 75 ohmů, zde ale samozřejmě použijeme pro nastavení zatěžovací odpor s hodnotou 75 ohmů.

Zpracováno podle návodu v http://ra4a.narod.ru/swr-m/swr8.htm