PŘÍMÝ SMĚŠOVAČ

Na vstupu přímosměšujících přijímačů, stejně jako u většiny product detektorů superhetových přijímačů pro SSB se používají převážně diodová zapojení, ať již vyvážené, nebo i jiné. No dejme tomu, ale – uvědomíme-li si, že superhet má před detektorem zesilovací stupně, jsou na detekci kladeny menší nároky, než například na přímosměšující přijímač. Ten pracuje v podstatě stejně jako superhet, až na to, že vstupní signál z antény se přivádí rovnou na směšovací detektor, a jelikož má značně nízkou úroveň, jsou tyto jinak vynikající přijímače, poněkud opomíjeny.

Nic nám ale nebrání si zapojení vylepšit tak, že zde použijeme aktivní prvky, které nám slabý vstupní signál zpracují snadněji než dioda. Vzorem pro následující zapojení byl diodový kruhový modulátor a místo diod byl osazen dvěma křemíkovými tranzistory. Vzhledem k tomu, že nf tranzistory BC547, případně BC108 (ekvivalent Tesla KC508) mají mezní pracovní kmitočet 300 MHz, a jsou tedy v tomto zapojení naprosto dobře použitelné.

Do bází a emitorů obou tranzistorů jsou přiveden oba signály, jak vstupní, tak i signál záznějového oscilátoru, jejich směšováním vzniká součtový kmitočet (není k ničemu, odfiltrujeme jej tlumivkou na toroidním jádru s indukčností kolem 1 – 2 mH a dvěma kondenzátory 4n7), a také rozdílový kmitočet, který je v podstatě nízkofrekvenční signál, kterým byl modulován kmitočet vysílače. Signál ze záznějového oscilátoru by měl mít 10x větší úroveň, než vstupní signál, což je v praxi skutečně maličkost.

Zdroj Rádiótechnika 10 / 1979