Přizpůsobení antény

Na následujících obrázcích je uvedeno několik způsobů, které je možno použít pro přizpůsobení drátových antén k běžnému výstupu vysílače s malou impedancí. Použitý způsob závisí na délce antény a tím na její impedanci na žádaném pracovním kmitočtu.

Přizpůsobení drátových antén k výstupu vysílače s malou impedancí.

 

Jednou ze čtyř uvedených metod zpravidla dosáhneme dostatečného přizpůsobení pro koncově napájené drátové antény (Long Wire a pod.). Přesně lze však obvod upravit jen experimentálně.

Pro pásma mezi 3,5 až 30 MHz je maximální kapacita kondenzátoru C1 asi 200 pF. Kondenzátor musí mít dostatečnou vzdálenost mezi deskami. Abychom dosáhli dostatečného rozsahu přizpůsobení obvodu, je hodné použít kondenzátory C2 a C3 s maximální kapacitou alespoň 500 pF. Cícka musí mít takovou indukčnost, aby celý obvod rezonoval v požadovaném pásmu. Jako indikátor přizpůsobení používáme měřič ČSV.

Při vysílání z přechodného stanoviště, kde není možnost natáhnout anténu požadované délky, musíme použít k vysílání náhražkovou anténu, tedy kus drátu neurčité délky. Pak ale nastávají potíže s jeho přizpůsobením k vysílači tak, aby byl vyzářen co největší výkon. Jak bylo prakticky vyzkoušeno, lze téměř ve všech případech uspět s anténním členem, složený z jedné cívky a jednoho kondenzátoru. Nejčastěji využitelné zapojení je podle obrázku A. Pokud nevyhoví, použijeme zapojení podle obrázků B nebo C.

 

    

 

 

 

 

 

Anténní člen nastavujeme tak, že mezi koaxiální kabel od vysílače a vstup anténního členu zapojíme měřič ČSV a cívkou i kondenzátorem ladíme na nejmenší odrážený výkon. Potom doladíme vysílač na maximální výkon a celý postup několikrát zopakujeme. Ladicí kondenzátor může mít kapacitu asi 200 pF, cívku s běžcem (inkurantní typ) můžeme nahradit i běžnou cívkou s odbočkami, s indukčností asi 30 až 100 uH.