Pokud budete nad tímto zapojením kroutit nevěřícně hlavou, vězte, že jeho autorem je žák 8 třídy základní školy, který si potřeboval naladit venkovní anténu pro CB a na tovární měřič prostě neměl. Začal tedy studovat teorii o měření PSV a laborovat, jak by si zhotovil „zadara“ indikátor naladění antény. Mezi námi, skutečný měřič PSV to opravdu není, pouze indikátor, ale pro jeho autora i několik dalších spolužáků vyhověl spolehlivě. Přesnou hodnotu poměru stojatých vln s tímto zařízením nezjistíte, ale snadno zjistíte kdy je nejmenší a hlavně kdy začíná stoupat.
Pro uvádění do chodu si vezmeme pokud možno bezindukční odpor, například s kovovou vrstvou (MLT) 50 ohmů (případně 75 ohmů, pokud používáme kabely s touto impedancí, tzv. „televizní“) a připojíme jej na výstup přístroje, tedy místo antény a na vstup TX připojíme vysílač (nebo transceiver) a zapneme na vysílání. Nyní potenciometrem (několik kiloohmů) nastavíme nulovou výchylku na měřicím přístroji. Dále (samozřejmě zatím přerušíme vysílání) místo zatěžovacího odporu připojíme měřenou anténu a opět přepneme na vysílání.
Činnost tohoto zapojení je velice jednoduchá. V obou „horkých“ cívkách je proud navzájem fázově posunut o 90°, ale v jedné „doleva“ a v druhé „doprava“, ale pouze za nepřítomnosti jalového odporu v zátěži a když aktivní odpor je 50 ohmů (nastaví se proměnným odporem řádu několika kiloohmů), v opačném případě, kdy celkový posun proudu není 180 stupňů (obě magnetická pole nejsou vykompenzovány), nebo magnetické proudy vznikající v cívkách se nebudou rovnat, miliampérmetr ukáže výchylku.
Ještě poznámka.
Pokud netrváme na absolutní přesnosti určení PSV, můžeme zatěžovací odpor 50 ohmů nahradit dvaceti obyčejnými půlwatovými odpory po 1000 ohmů zapojenými antiparalelně, tedy tak, že polovina bude otočená jedním směrem a druhá polovina opačným směrem. Indukčnost odporu, vzniklá frézováním drážky pro nastavení hodnoty se pak téměř zcela vyruší.
RK3DOV