PŘIJÍMAČ CDD

čili

CO DŮM DAL

Při jednom úklidovém záchvatu v radiokroužku se objevily na světle božím i stařičké germaniové tranzistory, a hele, to snad by bylo škoda vyhodit, třeba budou ještě fungovat. Trochu předběhnu děj, a sdělím, že opravdu chodily. V jedné starší příručce *)  jsme objevili zapojení, sice na první pohled trochu divné (chybějící předpětí báze T1), ale kdo to nezkusí, ten se nic nenaučí. Dali jsme se do práce…….

Na obrázku je zapojení přímozesilujícího přijímače se čtyřmi tranzistory vodivosti NPN, které jsou mezi sebou stejnosměrně vázány. Cívka laděného obvodu L1 je navinuta na plochém feritovém trámečku. Protože přijímač napájí reproduktor, je možné připojit drátovou vnější anténu.

První tranzistor T1 pracuje jako zesilovač v zapojení se společným kolektorem, přičemž jeho pracovní odpor představuje přechod emitor – báze T2. Druhý tranzistor T2 pracuje v zapojení se společným emitorem. Jeho pracovní zátěží je vstupní odpor tranzistoru T3, který s T4 tvoří tzv. Darlingtonovo zapojení.

Odporový trimr R1 upravuje předpětí báze T3, nastavují se jím pracovní body všech čtyř tranzistorů. Zpětnovazební napětí se odebírá z kolektoru T2 a řídí se kondenzátorem C3. Induktivní vazbou se přenáší z cívky L2 do laděného obvodu L1 – C1, kde se jím kryjí ztráty. Druhá dvojice tranzistorů T3 a T4 tvoří výkonový (proudový) nf zesilovač, který budí reproduktor na postačující pokojovou hlasitost.

Protože v celém zapojení nejsou obvyklé vazební členy RC (způsobující kmitočtový útlum v dolní části akustického spektra), a tři tranzistory (T1, T2 a T3) pracují v zapojení se společným kolektorem, tedy jako emitorové sledovače s téměř 100% zápornou zpětnou vazbou, je činitel zkreslení přijímače velmi malý, a reprodukce tudíž velmi věrná.

Všechny tranzistory jsou stejnosměrně vázané. Dodržení teplotní stability zajišťují dva křemíkové tranzistory (T1 a T3), jejichž zbytkový proud I_CB0 je zanedbatelný. Ze stejného důvodu je třeba i na místě T2 zvolit tranzistor s proudem I_CB0m = 2 až 3 uA a se zesilovacím činitelem h_21E = 80.

Na kladnou zpětnou vazbu má vliv nastavení odporového trimru R1.Proto se doporučuje (pro případnou aplikaci) provést zpětnovazební cívku L2 s několika odbočkami a pokusně vyzkoušet napojení kondenzátoru C3 tak, aby nasazování a vysazování zpětné vazby bylo spolehlivé v celém vlnovém pásmu (SV). Vzhledem k nepatrnému počtu součástek je tato ukázka zapojení přímozesilujícího přijímače zvlášť výhodná pro miniaturní konstrukci.

*)
J.T.Hyan – Tranzistorové přijímače
Kapitola 9. Zvláštní přijímače.
str. 54 - 56