JEDNODUCHÝ PŘIJÍMAČ PRO KV

Před časem jsem zde popisoval elektronkový „Přijímač pro DX“, který jsem si postavil a používal ve svých osmi letech, a úspěšně lovil tisíce radioamatérských stanic na krátkých vlnách. Dnes už je doba jiná, všude se používají tranzistory, takže zde uvádím polovodičovou verzi výše uvedeného přijímače. Vřele jej doporučuji všem začátečníkům, kteří by chtěli laborovat s tranzistorovou technologií a mají zájem zjistit také něco o vysokých kmitočtech a krátkých vlnách.

Na rozdíl od předešlé konstrukce nemá výměnné cívky, je v provedení pro jeden rozsah, ve vzorku bylo použito amatérské pásmo 80 m, jelikož na tomto pásmu nejspíše uslyšíme radioamatéry mluvit česky. Samozřejmě, že po důkladném odzkoušení není problém přidat i další pásma, o těchto úpravách si povíme později. Nejprve se tedy podíváme na schéma přijímače, jaké součástky obsahuje.

Obrázek 1 – zapojení přijímače

Hodnoty součástek:

C1 – 2,2 pF                C2 – 1 pF                   C3 – 33 pF                 C4 – 20 pF

C5 – Ellyt 10 mF          C6 – 470 pF               C7 – 1 n                      C8 – 47 n

C9 – Ellyt 5 mF            C10 – Ellyt 25 mF

R1 – 680                     R2 – 10 k                    R3 – 10 k                    R4 – 1 k

R5 – 10 k                    R6 – 33 k                    R7 – 1 k

Potenciometry:POT1 – 470                POT2 – 4k7

Tranzistory:                  T1 – KF173                T2 – KC508

Kondenzátor C4 je VKV ladicí kondenzátor ze starého tranzistoráku, většina jich má 4 sekce – dvě pro SV a DV, dvě pro VKV. Použijeme zde obě VKV sekce spojené paralelně.

Sluchátka použijeme s vyšší impedancí, nad 2 kiloohmy, lépe 4. Sluchátka od přehrávačů jsou nevhodná.

Vazební cívka L1 má 10 závitů smaltovaným vodičem průměru 0,2 mm, ladicí L1 je navinuta stejným vodičem a má 70 závitů. Obě cívky jsou navinuty těsně vedle sebe na kostře o průměru 8 mm s feritovým ladicím jádrem a po dohotovení jsou zajištěny proti posuvu závitů troškou laku na nehty. Jádrem v cívce doladíme pomocí dip-metru nebo signálního generátoru kmitočet laděného obvodu tak, aby při úplně zavřeném ladicím kondenzátoru C4 (maximální kapacita) byl kmitočet obvodu těsně pod amatérským pásmem, tedy pod 3,5 MHz.

Anténu vyzkoušíme připojovat na zdířky A1, A2 nebo A3 – v závislosti na typu antény, pokusně zjistíme, kde máme nejlepší příjem. Signál z antény je pomocí vazební cívky navázán induktivně na laděný obvod, který se skládá z cívky L2 a kondenzátorů C3, C4, C6 a C7. Kondenzátory C6 a C7 vytváří zpětnovazební obvod (klasický oscilátor Clapp), kterým docílíme značné zvětšení citlivosti přijímače a zároveň při těsnější vazbě (těsně po bodu rozkmitání – nepřehnat) nám vytváří kmity, které nahradí při přijmu SSB chybějící nosnou vlnu a při přijmu CW vytváří příslušný zázněj, k regulaci slouží potenciometr POT1. Druhý potenciometr, POT2 slouží k regulaci hlasitosti. Napájecí napětí postačí 9 V.

 

Další úpravy.

Pokud nám nevyhovuje hlasitost přijímače, a chtěli by jsme poslouchat na reproduktor (nebo nízkoohmová sluchátka), můžeme přijímač doplnit jednoduchým a přitom kvalitním nízkofrekvenčním zesilovačem s často používaným integrovaným obvodem LM380, podle obrázku 2.

Obrázek 2 – zapojení nf zesilovače pro reproduktor.

Součástky:

C1 – Ellyt 5  mF                      C2 – Ellyt 2,2  mF                   C3 – M1

C4 – Ellyt 470  mF                  C5 – Ellyt 470

R1 – 4k7                                 R2 – 47k                                 R3 – 2,7 ohmu

Repro – reproduktor 8 až 16 ohmů.

Vývody označené Sluch připojíme místo sluchátek do přijímače. Napájecí napětí může být v rozsahu 9 až 24 V.

Všem, kteří si tento jednoduchý a přitom citlivý přijímač postaví, přeji mnoho úspěchů v radioamatérské činnosti, a mnoho odposlechnutých spojení.

Zdroj http://www.jogis-roehrenbude.de/Bastelschule.htm