Přijímač 80 + 40 m

Před několika lety byl na těchto stránkách zveřejněn popis jednoduchého přímosměšujícího přijímače pro amatérské pásmo 80 metrů – viz  KV PŘIJÍMAČ. Pro zájemce o další amatérské pásmo 40 m, na němž je již možno slyšet téměř celý svět, přináším zde popis jednoduché úpravy pro jeho rozšíření.

V pásmu 80 m se vstupní obvod skládá z cívky L2 (původní z předešlé verze přijímače) a z paralelně připojeného pevného kondenzátoru C2. Obvod je naladěn na střední kmitočet přijímaného pásma, tedy na 3,57 MHz a dále se nepřelaďuje.

Rezonanční obvod oscilátoru pro pásmo 80 m je tvořen cívkou L5 a kondenzátory C5 až C9. Z důvodu zjednodušení přepínání byl na rozdíl od předešlého zapojení zapojen laděný obvod do báze tranzistoru. Výstupní napětí oscilátoru se na směšovač dostává induktivní vazbou pomocí cívky L4.

Po přepnutí na provoz v pásmu 40 m je paralelně ke vstupní cívce L2 připojena cívka L1. Toto má za výsledek, že se indukčnost laděného obvodu zmenší, a je nyní naladěn na vyšší kmitočet, v našem případě tedy na střed pásma 40 m, to je na 7,05 MHz. Současně je odpojen konec cívky L5 od země, a je nyní spojen se zemí přes kondenzátory C3 a C4, což má za následek zmenšení obvodové kapacity laděného obvodu oscilátoru (kapacity v sérii) a tedy zvýšení kmitočtu oscilátoru na 3,5 MHz (u těchto typů směšovačů je kmitočet oscilátoru poloviční oproti přijímanému kmitočtu). Současně se tím sníží kmitočtová přeladitelnost, což je pro příjem v užším pásmu 7 MHz žádoucí. S hodnotami součástek uvedenými ve schematu to představuje rozsah ladění kolem 300 kHz v pásmu 80 m a kolem 150 kHz v pásmu 40 m. Při požadavku rozšíření ladicího rozsahu je možno zvětšit kapacitu sériového kondenzátoru C5, případně jej úplně vypustit, a samozřejmě opět doladit cívkou do požadovaného kmitočtového pásma.

Jako přepínač rozsahů je použit obyčejný páčkový přepínač, jedno- nebo dvoupólový a je umístěn na předním panelu poblíž anténního konektoru, nebo zdířek. Cívky, stejně jako v prvém provedení tohoto přijímače, jsou navinuty kostřičkách o průměru 6 mm s feritovým dolaďovacím jádrem, s výjimkou L3. Všechny cívky jsou vinuty těsně, závit vedle závitu, smaltovaným nebo lakovaným vodičem o průměru 0,15 mm podle rozpisu:

L1 – 14 závitů
L2 – 24 závitů odbočka na pátém závitu od studeného (zemního) konce
L3 – má indukčnost 100 mH, a ve vzorku je navinuta na cca 2 cm dlouhém úlomku z roztříštěné feritové antény z jakéhosi tranzistoráčku, 250 závitů vodičem 0,1 mm. Podle použitého materiálu feritového jádra by se počet závitů mohl pohybovat od asi 200 do 300 závitů, zde je nutno provést několik pokusů. Výhodu má ten, kdo má možnost si nechat indukčnost změřit, nebo pomocí nf generátoru odzkoušet filtr tak, aby jeho útlum začínal přibližně od 3000 Hz.
L4 – 6 závitů přes vinutí L5
L5 – 24 závitů

K výstupu nf filtru je navázán již klasický nízkofrekvenční zesilovač s integrovaným obvodem LM386, který je velmi populární mezi radioamatéry různých zemí. Velmi často jej osazují jako koncový nízkofrekvenční zesilovač do přijímačů a transceiverů, jelikož potřebuje minimální počet vnějších prvků a má vynikající parametry. Výstupní výkon – 300 mW – plně vyhoví pro naprostou většinu radioamatérských konstrukcí.

Základní zapojení tohoto obvodu je na následujícím obrázku.

Je to to nejjednodušší zapojení, se kterým lze přesto docílit slušných výsledků. Kondenzátorem 10 až 50 uF mezi vývody 1 a 8 se řídí velikost zesílení obvodu. Reproduktor je připojen přes kondenzátor 100 až 250 uF, jeho úkolem je oddělit stejnosměrnou složku, která by jinak protékala reproduktorem.

Jediné, co v některých případech může poněkud vadit, je jeho malé zesílení (40 dB) ve standardním zapojení, zvláště v přímosměšujících přijímačích, kde jejich citlivost záleží pouze na zesílení v nf části. Známý radioamatérský kutil Kazuhiro Sunamura (JF1OZL) z Japonska zveřejnil metodu, jak jednoduchým způsobem zvýšit zesílení až na 74 dB, jak je znázorněno na dalším obrázku.

Do obvodu zpětné vazby (vývody 1 a 8 OZ1) je zařazen odpor R2. Změnou jeho hodnoty lze nastavit zesílení podle požadavku, jak je uvedeno v tabulce.

Upozorňuji, že další zde uvedený stupeň předzesílení s tranzistorem BC547 není bezpodmínečně nutný, no ale – kdo chce kam, pomozme mu tam, jak pravila teta Kateřina ze Saturnina. Každopádně se tím vylepší citlivost přijímače.

Uvádění do chodu.

Za předpokladu, že vše je zapojeno podle schématu, nikde nejsou zkraty ani studené spoje, můžeme přijímač zapnout a začít s nastavením pásma 80 m. Takže nejdříve nastavíme přijímaný kmitočet jádrem cívky oscilátoru L5 a pak maximální hlasitost signálů ve středu přijímaného pásma pomocí jádra v cívce L2.

Hotovo? Tak se pustíme do nastavení pásma 40 m. Zde zkoušíme postupně upravovat hodnotu kondenzátoru a trimru C4, aniž bychom pohnuli jádrem cívky L5. Pokud nám nestačí změna kapacity trimru, zkusíme použít pevný kondenzátor C4 v rozmezí asi tak 220 až 390 pF. Po naladění rozsahu opět následuje nastavení vstupního obvodu pomocí jádra v cívce L1 na maximální hlasitost signálů přijímaných stanic.

Všem, kteří se do tohoto zapojení pustí přeji hodně zajímavých stanic, a nezapomeňte se zapojit do řad radioamatérů – vysílačů, samozřejmě po příslušných zkouškách.

Námět: В.Поляков (RA3AAE). "Радио" №10/1978 год