Z pravěku rádia

Z pravěku rádia

(OK1IKE dle materiálů OK1YG)

Tak milé děti, bylo – nebylo. To vám takhle v Karlových Varech bydlel jeden pán, který se jmenoval Václav Němec. No a tento pán si chtěl pořídit čerstvou světovou novinku, dalo by se říci „hit“ – jiskrový vysílač a přijímač. V malých českých poměrech by mu stačilo i jen něco docela malinkého, s dosahem do půl kilometru, jen tak – na zkoušku, jak to vlastně pracuje a co to umí. V denním tisku, ba dokonce i v Úředním Listě se dočetl, že podle výnosu ministerstva pošt a telegrafů ze dne 2. září 1920 musí být každá radiotelegrafní stanice, jak vysílací, tak i přijímací, řádně povolena úřední koncesí. Jelikož češi jsou známi tím, že bedlivě dodržují všechny nařízení vrchnosti a zásadně nic nedělají „načerno“, sepsal tedy řádnou žádost o koncesi a 12. září 1920 ji podal na ministerstvu pošt a telegrafů.

Milý pan Němec ale netušil, že vlastně zasáhl do historie, že to je první taková žádost, kterou řečené ministerstvo pošt a telegrafů obdrželo. V pořadí druhá byla žádost od redakce listu Prager Tagblatt, která dorazila na ministerstvo až 18. září téhož roku, ale požadovala koncesi pouze na přijímací stanici. Jak je u nás zvykem, zapracovala ouřední mašinérie, a příslušné ministerstvo se začalo dotazovati ostatních mocipánů, co s tím. Prvý dotaz byl směrován na ministerstvo národní obrany, jelikož vojáci přeci jen by s touto vymožeností mohli mít něco společného. Odpověď zněla, že nemají žádné námitky. Takže kde najít důvod k zamítnutí žádosti? Další dotaz tedy byl směrován na ministerstvo vnitra, které bylo tím nejdůležitějším v zemi (podobnost s pozdější dobou čistě náhodná). Odpověď zněla: Tůdle, ani náhodou! Důvod? Neurovnané sociální a politické poměry…….

Radioamatérům doba nepřála, podívejme se tedy, jak pracovali profíci. Radiotelegrafie byla v oné době de iure i de facto v rukou armády. Stěžejním bodem byla radiostanice s volačkou PRG na Petříně. Svojí činnost zahájila již 29. listopadu 1918, pro ilustraci uvádím její rozvrh práce:

00.00 FL 2 800 m (Eifelova věž)

03.00 FL

04.00 BYB 2 300 m (Acethorps)

06.00 GHG a GHP 1 000 m (Bratislava a Nová Ves)

07.30 ICJ 5 500 m (Coltano)

10.00 GHG, GHP

11.00 FL

13.00 LP 3 000 m (Koenigswusterhausen)

20.00 CQ (Tiskové informace)

21.00 KRK 2 000 m (Krakov)

23.00 GHG, GHP

Stanice GHG a GHP patřily italskému vojsku na Slovensku, Sezione 59 di corpo d´armata czechoslovacca. Československé vojsko postupně obsazovalo Slovensko a osvobozovalo je od dosavadní uherské správy, která se snažila udržet co nejdéle. Teprve po 1. lednu 1919, kdy jako poslední osvobodilo Bratislavu, mohlo konečně přikročit k budování vlastní rádiové sítě.

Seznam vysílacích stanic z roku 1918

Zatím co petřínská stanice byla vybudována až po převratu, v Brně byla dobře fungující vojenská stanice už za války. Udržovala spojení se Sankt Poelten, se Štýrským Hradcem, po 28. říjnu se nějaký týden věnovala poslechu a pak pod značkou POS pracovala pro československou armádu.

Jedním z radiotelegrafistů brněnské stanice POS byl Oldřich Pospíšil (později OK2PN), narozený v roce 1898. Z jeho vzpomínek na tehdejší dobu:

Po výcviku v rakousko-uherském vojenském učilišti v Sankt Poelten jsem byl přidělen k radiostanici do Brna. Na Žlutém kopci 100 m od tehdejší Zeměbranecké nemocnice stál anténní stožár a v dřevěné budově pod ním místnost vysílací, přijímací a strojovna. Vysílač měl velké jiskřiště. Bylo tam 6 radiotelegrafistů, dva strojníci, desátník Veselý a velitel stanice nadporučík Jan Pleský. Spali jsme v umrlčí komoře, ve které se také nabíjely akumulátory. Zásobováni jsme byli z nemocnice, a to bylo v poměrech první světové války velmi výhodné.

Poručík telegrafního vojska v.v. Oldřich Pospíšil ve svých 88 letech.

Následovaly vzrušující události roku 1919, které měly vliv i na situaci československé radiotelegrafie a radiotelefonie, zejména na to, pod kterého pána bude patřit. Rádio bylo v té době pod vojenskou kontrolou kromě Československa ještě ve Finsku a v Polsku. V Argentině a v Řecku podléhalo ministerstvu námořnictví, ve Španělsku ministerstvu vnitra, v Brazílii ministerstvu veřejných prací, v Maďarsku ministerstvu obchodu a ve všech ostatních zemích světa poštám. Amatérské přijímání a vysílání bylo povoleno v USA, v Kanadě, ve Velké Británii, na Islandu a v Austrálii. Ve Švýcarsku, v Německu a v Belgii se v té době vydávalo povolení jen na příjem časových signálů (v Belgii ještě příjem povětrnostních zpráv).

Ministerstvo pošt a telegrafů se rozhodlo zmocnit se radiotelegrafie a vyrvat ji vojákům z rukou. Jednání bylo dlouhé, svízelné, plné invektiv a vzájemného osočování a přeneslo se i do předsednictva vlády. Vzhledem k napjaté situaci na Slovensku a v okolních státech bylo přerušeno a spor uložen ad acta. Poté, co se poměry jakž-takž uklidnily (alespoň navenek), došlo k delimitaci kompetence ve věci radiotelegrafie a radiotelefonie mezi sektor vojenský a civilní, který byl předán do pravomoci ministerstva pošt a telegrafů.

Bezdrátová telegrafie poprvé předvedena veřejnosti

Na území našeho státu byla radiotelegrafie poprvé veřejně předvedena v roce 1908 v době konání Obchodní a průmyslové výstavy v Praze. Přenos telegrafních signálů se uskutečnil mezi dvěma jiskrovými stanicemi. První byla instalována přímo na výstavišti, druhá byla umístěna na návrší u Karlových Varů. Pamětníci vzpomínají, že „předvádění těšilo se velkému zájmu Pražanů, a to tím spíše, že provoz vyznačoval se jako při každé jiskrové stanici zajímavými akustickými efekty a dovedl rozblikati elektrické žárovky na výstavišti v rytmu vysílaných Morseových telegrafních značek. Dorozumění obou stanic bylo však velmi obtížné, neboť pražská stanice umístěná v údolí Vltavy, ač z Karlových Varů přijímala velmi dobře, sama byla v Karlových Varech slyšitelna velmi špatně.“ Tato památná a před válkou také jediná veřejná ukázka bezdrátové telegrafie se uskutečnila v době, kdy již v zahraničí probíhaly první experimenty s přenosem lidského hlasu.

Iniciativu přebírá armáda.

První světová válka experimenty s radiofonií pro civilní využití přerušila. Rakousko-uherská správa z obavy ze špionáže stanovila přísné tresty pro každého, kdo by vyráběl vysílací a přijímací aparáty a součástky pro radiofonii, a využíval je pro vysílání a příjem. Radiotechnický průmysl byl považován za výlučně průmysl válečný a veškerý radiofonický výzkum sloužil výhradně k plnění vojenských cílů. Z tohoto důvodu existovala na našem území při vzniku republiky jen jedna zastaralá vojenská vysílací stanice s malým dosahem v Moravské Ostravě a jedna přijímací stanice na letišti v Chebu. Válka ale narušila i telefonní a telegrafní spojení s okolním světem, takže mladý československý stát jen obtížně získával informace ze zahraničí, zejména z nově zřizovaných zastupitelských úřadů. Bylo třeba najít takové komunikační médium, které by dostatečně rychle a kvalitně nahradilo narušené mezinárodní telefonní a telegrafní sítě a v co nejkratší době spojilo republiku se zahraničím. Tento komunikační prostředek byl objeven v bezdrátové telegrafii, která umožňovala okamžité a přímé spojení téměř s celým světem. Protože všechny záležitosti týkající se radiofonie spadaly i v poválečných dvou letech do kompetence ministerstva národní obrany, byla splněním tohoto úkolu pověřena vojenská správa. Ta rozhodla, že první československá vysílací stanice bude vybudována v Praze, v rozhledně na Petříně, a to v co nejkratší době.

První stálá česká radiotelegrafní stanice

Petřínská rozhledna byla zvolena především proto, že její věž byla velmi výhodná pro instalaci antény. Úkolu se ujali odborníci z vysokých škol a výzkumných ústavů (ing. L. Šimek a dr. F. Nušl) spolu se skupinou vojenských techniků, kteří získali základní zkušenosti s radiofonií jako váleční telegrafisté. Nejprve museli shromáždit potřebné součástky ke stavbě stanice, ty ale byly roztroušeny po celé zemi v různých fyzikálních ústavech a laboratořích, vojenských skladištích a továrnách. Z nich se jim v upraveném sklepě rozhledny podařilo sestavit již v první polovině listopadu 1918 jiskrovou vysílací stanici a přijímací aparaturu. Vysílačka měla výkon 5 kW a byla naladěna na vlnovou délku 2400 m. Pokusné telegrafické vysílání i příjem dopadly úspěšně a radiostanice velmi brzy navázala pravidelné spojení se všemi okolními státy a ještě v listopadu s Anglií. Zajišťovala především spojení ministerstva zahraničních věcí s našimi zastupitelskými úřady v zahraničí, kterým byla prostřednictvím stanice zasílána diplomatická korespondence, ale podobnou službu vykonávala také pro zastupitelské úřady cizích států v Praze. Na konci roku 1918 navázala po určitých počátečních komplikacích také oboustranné spojení s Paříží, se stanicí, jež byla umístěna na Eiffelově věži. V dobré kvalitě byly přijímány také radiogramy z řady amerických radiotelegrafických stanic. Ve volných chvílích telegrafisté přijímali také zprávy určené pro tisk. Jejich práce na stanici byla velmi náročná. Telegrafické signály přijímali s rychlostí 100–120 značek za minutu, radiogramy měly nezřídka rozsah několika tisíc slov, někdy byly šifrované. Posádka stanice byla ubytována v budově dnešní petřínské hvězdárny.

Lidé čerpali informace o rádiu z časopisů „Vynálezy a pokroky“ a „Domácí dílna“. Časopis věnovaný výlučně rádiu u nás ještě nevycházel. Francouzské, anglické a německé časopisy psaly o L a T anténách, o kondenzátorech, cívkách, variometrech, o vysílačích jiskrových, Poulsenových i lampových. Přinášely návody na koherery, na magnetické i elektrolytické detektory, popisovaly i audiony se zpětnou vazbou, nízkofrekvenční lampové zesilovače, vlnoměry a jiné měřicí přístroje. U nás posléze vyšel překlad Duroquierovy příručky „Přijímání krátkých vln“, zájemci se mohou podívat na web Joži Fera (http://ok1if.c-a-v.com).

Přečtení vřele doporučuji.

V březnu 1920 byl na Petříně uveden do provozu nový 10 kW lampový vysílač, dodaný z Německa. Koncem května byl příjem zpráv pro ČTK přemístěn z Petřína do Vršovických kasáren. V srpnu bylo velké dohadování mezi ministerstvem pošt a telegrafů a ministerstvem národní obrany, jestli vojenské radiostanice mají i nadále dopravovat telegramy soukromých osob. Pošty budují přijímací a vysílací radiostanice pro vnitrozemský a blízký zahraniční styk na Královských Vinohradech a v Brně a hledají pozemek pro stavbu velké radiostanice ke korespondenci se vzdálenější Evropou a Blízkým východem. Zařizuje se radioústředna na poště v Jindřišské ulici v Praze. V Karlových Varech mezi věžičkami hotelu Imperial se má napnout anténa o délce 80 m z pěti bronzových drátů o průměru 4 mm. Société Francaise Radio Electrique a Křižíkovy závody zakládají společnost Radioslavia.

Ti, kdo si postavili přijímač a poslouchali (tedy amatéři, ale to slovo v češtině ještě neexistovalo), slyšeli jen zprávy a korespondenci v telegrafní abecedě. Vzrušující kouzlo rádiového spojení zažili jen vojáci, kteří se dostali ke stanicím. Někteří to pak začali zkoušet i doma. Patřili k nim například Ing. Bísek a Ing. Slavík z Prahy, Vlasatý ze Samechova a Fialka z Blanska. Ten měl na zahradě několikaprvkovou dlouhou anténu, ale když vypukla v pohnutých prosincových dnech roku 1920 v továrně u Ježků stávka a v Blansku bylo vyhlášeno stanné právo, Fialka z opatrnosti anténu demontoval, jelikož podle hlášení Blanenské četnické stanice „byl člověkem pokrokovým“.

Nakonec se problémem rádia zabývali i zákonodárci, viz následující:

Senát Národního shromáždění Čs. r. 1923.

I. volební období. 8.zasedání.

Tisk 1749.

Zpráva

I. ústavně-právního výboru,

II. živnostensko-obchodního výboru

k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1643) o vládním návrhu zákona, kterým se upravuje výroba, prodej a přechovávání radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení, jakož i dovoz jejich z ciziny.

Jako před 100 roky daly základ k novému kulturnímu životu parní lokomotiva a elektrický telegraf, doplněný později telefonem, stejně přinášejí té doby lidstvu nové podmínky životní nejnovější vědecké a technické vynálezy aeroplán, použitý prvně prakticky asi před 15ti lety a radiotelegraf a radiotelefon, krátce radio, vyzkoušený teprve za světové války.

Ačkoliv oba velkolepé vynálezy vyžadují ještě značného zdokonalení, než jich bude lze plně využíti, přece již dnes pociťujeme jich převahu nad staršími zmíněnými vynálezy, tušíme jich veliký význam a můžeme proto si uvědomiti, jak hluboce zasáhnou v nejbližší budoucnosti do vývoje hospodářského, státně-sociálního i vědeckého.

Předloha projednávaného právě zákona týče se nejnovějšího vynálezu, radia, jež se značně rozšiřuje, jehož se používá též jako prostředku dorozumívacího a upravuje výrobu, prodej a přechovávání radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení, jakož i dovoz jejich z ciziny.

Radiové zprávy šíří se z vysílací stanice elektromagnetickými vlnami, rychlostí 300.000 km (jako světlo) za vteřinu, prostorem éterovým, na všechny strany po povrchu a do jisté výše nad povrchem celé zeměkoule (bez drátu, tedy rozdílně od drátových telegrafů a telefonů) a pronikají i pevné předměty, jako dřevo, zeď a j. mimo kovy (rozdílně od paprsků světelných).

Stanic vysílacích jest zatím poměrně málo, neboť jsou složité a nákladné, největší má Francie. Od jích síle závisí energie vlny a její nosnost. Spojení Evropy s Amerikou radiofonií jest dosaženo. Drátové spojení na větší vzdálenosti a tedy i kabely pozbývají své dřívější ceny a významu.

Stanici přijímací může míti každý. Jich cena jest asi 900 Kč. Kdo má stanicí přijímací a ne též vysílací, může jen zprávy z vysílacích stanic přijímati.

Elektromagnetické vlny, vysílané z vysílací stanice bezdrátové telegrafie nebo telefonie do prostoru éterového, přirozeně čím dále tím více se seslabují, avšak přece lze je zachytiti, pokud stačí energie, neobmezeným počtem stanic přijímacích na celé zeměkouli a sesíliti různými přístroji tak, jako by byly sděleny drátovým telegrafem nebo telefonem.

Radiotelefonické zprávy lze vysílati i přijímati též z aeroplánů, vznášejících se ve vzduchu, kde malá vysílací i přijímací stanice se umístí a tímto způsobem může býti letec stále spojen se zemí, může posílati i přijímati zprávy. Stejně tak i pokud se lodí týče.

Z toho důvodu, že lze zprávy vysílati a přijímati bez ohledu na vzdálenost a na státní hranice a bez součinnosti a za stížené kontroly státních orgánů a úřadů, jest sice radiotelegrafie a radiotelefonie prostředkem pro pokrok a rozvoj lidstva velmi důležitými, avšak zároveň může býti pro bezpečnost a zájem státu též prostředkem nebezpečným.

Bez náležité kontroly se strany státu, když by různé pochybné živly mohly zneužíti radiotelegrafu a radiotelefonu v době, kdy bezpečnost státu našeho následkem rozvrácených a neklidných poměrů v okolních státech není úplná, mohla by dosavadní tolerance naší státní správy míti nedozírné následky, a rovněž když by na využití tohoto moderního prostředku dorozumívacího se strany státu se přihlíželo pouze se stanoviska obchodního a úplně liberálního, bez ohledu na zájem státu, dálo by se tak na škodu státu.

Bez řádné úpravy vysílání se strany státu byl by znemožněn radiotelegrafní a radiotelefonní provoz vůbec, což by mělo za následek značné ztráty pro stát, obchod a průmysl.

Proto jsou některá ustanovení předloženého zákona přísná, avšak diktována byla jedině zájmem státním, který jde nad zájem osobní a obchodní.

Hned v prvé době nemůže se Československá republika říditi v této věci vzory zákonodárství, jiných, států, zejména velikých, jako jest Amerika, Anglie, Francie, jichž přírodní hranice, sousedství a vnitřní složení jsou zcela jiné, než republiky Československé. Zákonité předpisy, týkající se radiotelegrafie a radiotelefonie v Německu jsou mnohem přísnější než tento zákon. V Německu jsou pod dozorem v tomto směru též vysoké školy a povolení radioamatérům se vůbec odpírá.

Vzhledem k tomu, že nekontrolovaná výroba, prodej, přechovávání a dovoz z ciziny zařízení radiotelegrafických a radiotelefonních chová v sobě vážné nebezpečí pro stát za neurovnaných dosud politických poměrů v Evropě, nedovoluje zákon tento volnou výroba, prodej; přechovávání a dovoz, nýbrž vyhrazuje povolení toto ministerstvu průmyslu, obchodu a živností, za spolupůsobení ministerstva pošt a telegrafů a dozor uděluje poštovní a telegrafní správě.

Účelem tohoto omezení není snad privilej, monopolisace, vyloučení konkurence nebo brzdění domácí výroby a její zdokonalení či diktát cen, nýbrž požadavek, aby vládě dána byla vzhledem k tomu, že zákon jest povahy politické, určitá pravomoc, aby radiotelegrafie a radiotelefonie nebylo proti našemu státu zneužíváno.

Různé a četné útoky proti tomuto zákonu mají asi původ stejně, jako bylo při projednávání zákona na ochranu republiky, buď v ne plné informovanosti veřejnosti a v přehlížení té okolnosti, že nejedná se o obyčejný předmět běžného obchodu nebo v dotčení hmotných zájmů určitých známých osobností.

Jest jen zapotřebí, aby zákon tento byl v praxi správně vykládán a používán. Záruku proto máme v demokratické ústavě a v parlamentní vládě. Zákon není nezměnitelným a musí vyhovovati potřebám té které doby.

Zmírnění a zjednodušení zákona bude lze zavésti ihned, jak se poměry ve střední Evropě uklidní a až ukáže krátká praxe u nás, jak dalece smí býti ustanoveni zákona liberální a jakých úlev si vyžádá výroba a obchod - bez újmy zájmů státních.

Ani vědecké bádání a technický pokrok v oporu radiotelegrafie a radiotelefonie není a nesmí býti zákonem tímto dotčen a tím méně stížen.

Jeví se tedy - vzhledem k uvedenému - z různých stran pronášené obavy a úvahy, povahy více méně sugestivní, žádající plnou svobodu obchodování s radiovými předměty a zařízeními, neodůvodněnými, státu škodlivými a ne dosti věcnými.

Povolení k výrobě, prodeji, přechovávání a dozoru zařízení radiotelegrafní a radiotelefonní vyhrazeno ministerstvu jako nejvyššímu úřadu proto, že se jedná o věc mimořádné důležitosti, dále že jen ministerstvo má té doby více odborně zapracovaného úřednictva a konečně, že by se vyřízení žádostí nižšími instancemi mohlo zdržovati tím, že aby v některých případech chtělo býti známo stanovisko nejvyššího úřadu. Pro první dobu nebude ani žádostí mnoho. Ministerstvo rozhoduje podle volného uvážení (jako při kinematografech zem. polit. správa) bez udání důvodů proto, že při rozhodování zde vždy též o zájem státu a při investicích též otázky hospodářské, aby se snad do tohoto odvětví průmyslu nesložilo více kapitálu než by bylo a hlediska národohospodářského prospěšno a aby nemusil býti stanoven numerus clausus dotyčných podniků. Těžko též někdy odůvodniti spolehlivost, která jest nutná a se žádá.

Obmezení vztahuje se též na vynálezce a jeho právního nástupce, neboť propůjčený patent nezbavuje v žádném případě povinnosti zachovávati zákonité předpisy, které jsou vydány ve všeobecném zájmu státním, jak tomu jest v daném případě.

Pojem >míti u sebe< v zákoně uvedený jest širší nežli držba, aby se nemohl zákon v tomto směru snadno obcházeti.

V zájmu bezpečnosti státu jsou zákonem tímto do jisté míry též obmezena práva cizinců, avšak stejně tak činí ve svém zájmu i jiné státy.

Ve společnostech akciových s ručením obmezeným a společenstvech mohou se i cizinci i jich kapitál za jistých podmínek zúčastniti.

Tresty na porušení předpisů tohoto zákona jsou též poměrně přísné a stanoveny byly tak jen vzhledem k tomu, že kontrola, která v zájmu veřejném jest nutná, jest značně obtížná. Mimo to jest porušení zákona na škodu státu velmi snadné. Jest tedy odůvodněna určitá přísnost, aby zákon z lehkomyslnosti se nepřestupoval a jest známo, že mnohé odstraší spáchati trestný skutek pouze přísnější trest.

Předpisy o užívání radiotelegrafie a radiotelefonie vzhledem k jích mezinárodnímu významu budou stanoveny r. 1924 mezinárodní konferenci. Též tím ukládá se našemu státu určitá opatrnost, reserva, aby nebylo dodatečně nutno četné předpisy zpřísniti a způsobiti škodu dotčeným.

Usnesením ze dne 15. května 1923 schválila poslanecká sněmovna Národního shromáždění vládní návrh zákona v nezměněném znění.

Ústavně-právní výbor pojednav ve své schůzi dne 29. listopadu a dne 4. prosince 1923 o osnově zákona, navrhuje, aby senát schválil vládní osnovu zákona beze změny, jak přijata byla poslaneckou sněmovnou a jak vytištěna. jest v senátním tisku č. 1643.

Současně navrhuje výbor schválení dole uvedené resoluce.

V Praze dne 4. prosince 1923.

Dr. Frant. Soukup v. r., J. Lukeš v. r.,
předseda. zpravodaj.

II.

V poslední době rozmnožilo se používání radiotelegrafie a radiotelefonie, které se stále zdokonalují, jako prostředku dorozumívacího. Nekontrolovaná výroba, prodej a přechovávání, jakož i dovoz z ciziny radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení chová, v sobě určité nebezpečí pro stát v nynějších ještě neurovnaných poměrech politických. Z důvodu toho není v přítomné době možno dovoliti zařízení tato svobodně vyráběti, provdávati, přechovávati nebo dovážeti z ciziny, nýbrž jen na základě zvláštního úředního svolení a pod přímým dozorem státu, aby zařízení těchto nemohlo býti zneužito na úkor a ke škodě státu. Opatření tato jsou nutná, i když jimi budou výrobě a obchodu radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení vymezeny určité meze, a když výroba, a obchod těmto předměty nebude míti plné volnosti a svobody. Výroba radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení je výrobou novou je nutno, aby i při zamýšleném omezení mohla se řádně rozvinouti a vyvíjeti tak, aby tuzemskou potřebu uhradila.

Výbor živnostensko-obchodní uvážil tyto důvody a usnesl se navrhnouti senátu, aby usnesení poslanecké sněmovny beze změny schválil.

V Praze dne 30. října 1923.

Jan Jílek v. r., Jos. Lisý v. r.,
předseda. zpravodaj.

Resoluce ústavně-právního výboru:

Vládě se ukládá, aby k hořejšímu zákonu ihned vypracovala prováděcí nařízení, která za šetření zájmů státu budou způsobilá v praxi zmírniti výkladem některá přísná ustanovení zákona, a jimiž se též ustanoví doba praxe poznačená v § 6 sub 4. zákona zněním >po delší dobu<, třemi roky.

První koncese na zřízení přijímací stanice byla vydána 5.září 1923. Dalších šest koncesí bylo vydáno 1.října 1923. Koncesionáři byli ve své podstatě nuceni zakoupit od společnosti Radioslavie přijímač SFR STANDART. Cena přijímače 5000 Kč, antény 400 - 500 Kč a za montáž musel koncesionář zaplatit zhruba 300 Kč. Kromě těchto částek zaplatili koncesionáři uznávací poplatek 60 Kč a společnosti 100 Kč měsíční předplatné.
V roce 1925 poprvé v rozhlase vystupují kabaretní komikové a mezi nimi nezapomenutelný Vlasta Burian. Za zmínku stojí, že slovo “rozhlas” poprvé použil redaktor Národních listů J. D. Richard ve svém článku 21. května 1924 a zavedl je tak do českého jazyka.

Situace v létě 1923 je groteskní. Kbely vysílají denně nejméně jednohodinový program, ale rádia se neprodávají a nikdo si je nesmí ani postavit. Do vydání zákona o telegrafech platily rakousko-uherské zákony, které stanovily, že nepovolené zařízení může být zničeno na náklady neoprávněného provozovatele. Od 23. března 1923 hrozilo navíc tuhé vězení od šesti měsíců do jednoho roku. V Československu ještě stále platil císařsko-královský poštovní regál z poloviny XIX. Století, vydaný v době, kdy o rádiu ještě nebylo ani vidu ani slechu, a o kterém právníci tvrdili, že se vztahuje na jakýkoliv telegraf, tedy i telegraf bezdrátový.

První koncese na přijímací stanici byla vydána 5. září 1923, další pak v říjnu 1923. Radiojournal dodal každému přijímač Standard za 5000 Kč, anténu za 400 - 500 Kč a dalších asi 300 Kč účtoval za montáž.

Jako za totality…..

Podávání žádostí na koncese pro přijímací stanice upravilo vládní nařízení ze 17. dubna 1924. Žádosti se podávaly prostřednictvím nedávno ustaveného Českého radioklubu a s jeho doporučením na ministerstvo pošt a telegrafů, které je postupovalo ministerstvu vnitra a ministerstvu národní obrany. Z ministerstva vnitra žádost putovala na Zemskou správu politickou, odtud na Okresní politickou správu a dále až na četnickou stanici v místě bydliště žadatele. Odtud se zprávou o jeho spolehlivosti stejnou cestou zpět. Obdobně žadatele prověřovalo i zpravodajské oddělení ministerstva národní obrany. Když se obě tato ministerstva vyjádřila kladně, vydalo ministerstvo pošt a telegrafů koncesi a dopisem podrobně informovalo o udělení koncese ministerstvo vnitra i ministerstvo národní obrany. MNO ji předalo zpravodajskému oddělení, a tam byl novopečený koncesionář zapsán do kartotéky osob podezřelých ze zájmu o elektromagnetické vlny a uložen ad acta.

Až od července 1925 se byrokratický postup zrušil a pravomoc k udělování přijímacích koncesí přešla na poštovní ředitelství, vydávaly je příslušné poštovní úřady.

Není divu, že v senátu pak probíhala takováto jednání:

Nesmí se však do vsi přistěhovat milovník nově vzniklé záliby městské radiovlnění a na dálku jeho přenášení. On pak pouze v seknici sedí a éterem vyslaná svědectví loví. Nepije, do lesů za čistým vzduchem nevyjde a čistého vzduchu si neužije.

Naopak, seknice jest protkána dráty, mnohdy i čerstvé bílení poškodí. Hvozdy a stromy okrasné, spíše pro aerial dráty, jako nosné využity jsou. Takový měšťák ničeho vsi nepřinese neboť poplatky za koncesi u pražského úřadu zůstanou a na ves se nedostanou. Takoví ať raději do ciziny daleké odjedou a peníze v exotických krajích zanechají. Domů pak do těch hvozdů, a tolik opěvovaných vsí českých ať nové znalosti přivezou a rozvoj života našeho pokroku dozná.

Díky předchozí praxi vyřizování žádostí o koncese nízký počet posluchačů zapříčinil finanční problémy společnosti Radiojournal. Vedení společnosti začalo jednat s českými průmyslníky, nakonec ale do Radiojournalu vstoupil stát a společnost sanoval. Rozhlas tak získal pevnou půdu pod nohama, začaly se budovat další vysílací stanice a počet posluchačů stoupl až na 150 000 na konci roku 1926.

Rozhlasové poplatky v roce 1926

Kdo si chce poříditi přijímací stanici, potřebuje k tomu ovšem úředního povolení. Míti doma přijímací stanici bez úředního povolení je trestné, a tresty jsou velmi přísné. Úřední povolení čili koncese vydávají poštovní úřady. Dostati koncesi je velmi jednoduché. Koupíte si kolek na žádost ( 5 Kč ) a kolek na koncesi ( 8 Kč ) a zajdete k poštovnímu úřadu, který vám dodává psaní. Nejste-li u úřadu dobře známi, vezměte s sebou nějaký doklad, na kterém je vyznačena vaše domovská obec, na př. domovský list. U poštovního úřadu si koupíte za 1 Kč vzorec žádosti. Vyplníte jej a podepíšete. Pak zaplatíte na nejbližší měsíc rozhlasový poplatek ( nyní 15 Kč ) a dostanete ihned koncesi. Celé úřední jednání netrvá ani 10 minut. Rozhlasový poplatek za další měsíce můžete platiti buď u poštovního úřadu nebo listonoši. Na každý zaplacený měsíční poplatek dostanete zvláštní stvrzenku.
Přemístíte-li dočasně svou stanici, na př. vezmete-li ji na letní byt, na skautské tábořiště, na výlet a pod., nemusíte toho nikde hlásiti. Koncesi si vezměte však vždycky s sebou. Poštovnímu úřadu se hlásí pouze trvalé přestěhování stanice.

Doslovný opis z brožurky: Radiofonie její podstata, význam a praktické úkoly ( leden 1926)

Roku 1926 pod pseudonymem F. Martin vydal Milan Fučík na svou dobu špičkovou publikaci – První kniha československého radioamatéra.

Nyní nastala „zlatá doba“ radioamatérů, která pak pokračovala přes Motyčku až do dnešní doby. To je ale námětem dalšího pokračování, pokud bude zájem.