PORTABLE  KV  PŘIJÍMAČ

 

Především, aby nedošlo k omylům, v době, kdy jsem stavěl tento přijímač byly tranzistory teprve "žhavou" novinkou a mezi amatéry byly známy pouze jako zajímavá teorie.

 

Jak to začalo:

Dostal se mi do ruky mírně zdeformovaný, ale dosud funkční přijímač, součást radiostanice sestřeleného Sovětského letadla Šturmovik. Přijímač byl označen jako RSI6M1, vysílač jako RSI6K (RSI = Radio Stancija Istribitělja). Tyto vysílače později sloužily jako základ stavebnice mladým OL koncesionářům, jistě si na ně (se slzou v oku) vzpomenou. Přijímač byl osazen kovovými elektronkami 6K7 a 6A8, a – což mne udivilo – napájecí napětí přijímače, včetně anodového, bylo 24V. Tak jsem si řekl, že něco takového by mohlo být vhodné pro provoz z přechodného QTH, aniž bych musel tahat kromě akumulátoru pro žhavení (který jsem si dobíjel pomocí dynama z automobilu KDF spřaženého třecím převodem se zadním kolem mého motocyklu Zündapp), také několik anodových baterií, které měly poněkud malou životnost a byly dosti drahé. Po vynikajících zkušenostech s používáním elektronek RV12P2000, kterých jsme v rodině měli bednu, nehledě k dalším (tehdy špičkovým) součástkám WH (Wehrmacht Heer, lidově Wěnováno Háchou) tedy nic nestálo v cestě využít zkušeností ze stavby přímozesilujících přijímačů a pokusit se o přijímač s napájením z akumulátoru 12V, jak pro žhavení, tak i pro anody. Jak to dopadlo?

 

V nejjednodušším zapojení podle obrázku chodil přijímač úplně špičkově, a vzhledem k absenci rušení ze sítě se daly přijímat i velice slabé DX signály téměř na úrovni šumu z antény. Rozdíl mezi napájením anod vyšším napětím a pouhými 12 V byl odhadem v síle signálu tak o jeden až dva stupně S, ale zase díky nepřítomnosti jakéhokoli QRM na vysokém kopci, kde široko daleko nebylo žádné vedení (a snad také delší anténě ve volném prostoru), se tyto rozdíly téměř stíraly. Problém byl s automobily Škoda typů TUDOR a SEDAN, jejichž zapalování rušilo do vzdálenosti až 1 km. Kupodivu Tatra 37 (Hadimrška) nerušila vůbec. Naštěstí v té době tolika automobilů zase nejezdilo......

 

 

První stupeň – audion je v klasickém zapojení Hartley – ECO, který má v anodovém obvodu zapojen RC filtr sloužící k odstranění zbytků VF signálu před vstupem do NF zesilovače. Napětí na stínicí mřížce je regulováno pomocí potenciometru M1 s lineárním průběhem, tím je řízeno zesílení audionu, který pomocí odbočky na cívce pro katodu pracuje jako nedobuzený elektronově vázaný oscilátor (ECO). Pouze při příjmu CW se nastaví vyšší napětí, tak, aby pracoval těsně za bodem rozkmitání. Stínicí mřížka je vysokofrekvenčně zablokována proti zemi kondenzátorem M1, při pozdějších pokusech jsem ale zjistil, že lépe je zde použít paralelní kombinaci keramického kondenzátoru 5n (dnes tedy 4n7) a elektrolytického s kapacitou kolem 1 mikrofarad. Hodnota odporu M18 v anodě byla vybrána pokusně, tak, aby hlasitost byla co možná největší. Vazební svitkový kondenzátor 1M přenese získaný NF signál na potenciometr regulace hlasitosti s logaritmickým průběhem 1M. Odpor 22k v přívodu k řídící mřížce slouží k zamezení vzniku kmitů NF zesilovače v rozsahu VKV. Stínicí mřížka NF zesilovače je napájená přímo napětím 12V, po zjištění, že i sebemenší odpor zde zapojený prudce snížil hlasitost. Vysokoohmová sluchátka jsou napojena na anodu přes oddělovací kondenzátor M1, reproduktor doporučuji připojit přes vypínač, aby nerušil velebné ticho okolní přírody.

 

Vzhledem k tomu, že byly použity CDD součástky (Co Dům Dal), vyšel celý přijímač na cenu spotřeby energie pro páječku, ale na druhé straně mi přinesl celou řadu nových zemí.

 

Na dalším obrázku je "novodobá" pokusná konstrukce tohoto přijímače z dílny Martina OK1-36073

 

BEST DX FROM OK1IKE.