ALEXANDR STĚPANOVIČ POPOV

Narozen 16. března 1859. zemřel 13 ledna 1906

 

V roce 1895 v Petrohradě sestavil ve velmi skromně zařízeném školním kabinetě z dostupných materiálů koherer s kovovými pilinami a připojil k němu obyčejný elektrický zvonek, a tak vznikl jeho unikátní "přístroj pro zjišťování a registraci elektrických kmitů". Takto pojmenoval článek v časopise Ruské fyzicko-chemické společnosti na Imperátorově Saint-Petěrburské univerzitě v roce 1896, jak se honosně jmenovala Petrohradská carská univerzita.

Tento přijímač umožnil provádět laboratorní výzkumy a byl používán i při výuce a demonstracích bouřkových atmosférických vlivů na velké vzdálenosti. Tak byl objeven slavný "grozootmětčik", tedy indikátor bouřek, který pak vešel do historie radiotechniky a byl popisován ve všech školních učebnicích fyziky.

     

Zapojení a rekonstrukce provedení indikátoru bouřek

Zapojení jeho přijímače je na obrázku. V Popovově rukopise byla funkce popisována následovně (překlad z ruštiny, snažil jsem se alespoň částečně dodržovat dobový způsob vyjadřování):

"Proud z baterie o napětí 4 – 5 V protéká od svorky P k platinové destičce A, dále zkrz prášek nacházející se v trubičce ke druhé destičce B přes vinutí elektromagnetu relé zpět k baterii. Síla tohoto proudu není dostatečná pro přitažení relé, ale jestliže na trubičku AB dopadnou elektrické kmity, jeho odpor se velice zmenší a protékající proud se tím zvětší natolik, že elektromagnetické relé přitáhne. V tomto okamžiku se uzavře obvod, zapojený od baterie ke zvonku kontaktem relé v bodě C a zvonek začne zvonit do té doby, než potřesením trubičky se vodivost opět zmenší a relé rozpojí obvod zvonku. V mém přístroji odpor pilin po silném zatřesení stoupne na hodnotu kolem 100 000 ohmů, a relé, které má odpor kolem 250 ohmů potřebuje pro přitažení proud od 5 do 10 mA, to jest že odpor celého obvody musí být menší než 1 000 ohmů. Na jediný elektrický kmit přístroj odpoví krátkým zvoněním, na dlouho trvající kmity zvoněním stálým".

Ještě poznámka, ono "potřesení" trubičky kohereru zajišťovala palička zvonku ve své druhé poloze – jak je vidět na schématu. Přesto, že tato původní demonstrace nesloužila k přenosu zpráv, byl to významný začátek dalšího vývoje. O deset měsíců později, tedy 24. března 1896 Alexandr Popov demonstroval radiotelegrafický přenos informací při příležitosti dalšího setkání fyzicko-chemické společnosti na Petrohradské univerzitě. Na vysílací straně byl použit Rumkorfův přístroj, tedy přerušovač s vysokonapěťovým transformátorem. Telegrafní signály přenášel bezdrátově na vzdálenost 800 stop (skoro 244 m) mezi školou a vedlejší budovou, a byly zřetelně slyšitelné v celé předváděcí místnosti. Prezident společnosti, F. F. Petruševský stál u tabule a v ruce měl papír se seznamem písmen Morseovy abecedy. Jak byly signály přijímány, za pomocí "taháku" je Petruševský luštil a zapisoval na tabuli. Jednotlivé přijaté znaky pak vytvořily jméno HEINRICH HERTZ (GEINRICH GERTZ), čímž A. S. Popov vzdal úctu tomuto velikánu.

 

Přesto, že fakticky prvním, kdo provedl radiotelegrafické spojení, byl Guglielmo Marconi, což ale v tehdejším carském Rusku nebylo známo, zůstal pro Rusko prvým vynálezcem právě A. S. Popov. Od té doby je v Rusku vždy 7. květen slaven jako DEN RÁDIA.

 

Vzpomeňme si tedy i my s nostalgií tohoto průkopníka vědy.

Zpracováno z dostupných materiálů