OSCILÁTOR COLPITTS

Jedno z nejpopulárnějších zapojení oscilátorů již od „vakuových“ dob, je zapojení nazvané dle svého autora inženýra Edwina Colpittse, který jej publikoval již v roce 1920, viz následující schéma.

Kladná zpětná vazba, která slouží k rozkmitání oscilátoru, je odvozena z kapacitního děliče C4 a C5, jejich hodnoty závisí na použitém pracovním kmitočtu. Vlastní pracovní kmitočet je určen indukčností cívky L a k ní připojených kapacit kondenzátorů C1, CV, C3 a C6. Předpokládám, že budete chtít získat velkou stabilitu kmitočtu, podstatný negativní vliv má nestabilita indukčnosti cívky, proto je všeobecně doporučováno aby se její závity nemohly volně pohybovat, při vinutí cívky je nutno závity pevně utahovat, doporučuje se také vinutí „za tepla“, tedy ohřátým vodičem, který se po vychladnutí zkrátí a pevně obejme kostru. Kondenzátory C1, C2, C4 a C5 bych doporučil slídové, nebo alespoň keramické skládané z kusů s kladným a záporným teplotním součinitelem.

           NÁVRH OSCILÁTORU COLPITTS

VLOŽ KMITOČET .... minimální MHz .........maximální MHz
Hodnota ladicího kondenzátoru    pF

Používejte desetinnou tečku, ne čárku, např.  7150kHz = 7.15MHz

Kondenzátory v pF, kmitočet v MHz

Vypočtené hodnoty:
Kondenzátor C3 pF Kondenzátor C4 pF
Kondenzátor C5 pF Kondenzátor C6 pF    Cívka L1 µH

Použitím různých hodnot C1 a C2 dostanete takovéto rozsahy kmitočtů

C1 C2 Minimální kmitočet maximální
C1 C2 Minimální kmitočet maximální
C1 C2 Minimální kmitočet maximální
C1 C2 Minimální kmitočet maximální
Poznámky

Autor výpočtu VU2MSU