Přesto, že cívka vypadá tak jednoduše, její výroba vyžaduje určitou zručnost a numerickou přesnost. Není se však čeho bát, v nejhorším případě se nám to prostě jen nepodaří. Ale proč myslet na nejhorší ?!
Málokdy
máme po ruce hotovou kostru cívky, obvykle si ji musíme sami vyrobit. Skládá se z
vnitřní trubky, na niž se vine drát, a ze dvou čel, která zabraňují sesmeknutí
drátu. Trubku můžeme vyrobit z tenké lepenky, kterou stočíme nebo složíme do
potřebného tvaru (kulaté a hranaté cívky) a dobře sklížíme. Můžeme ji také
stočit z proužku silnějšího papíru za ustavičného klížení. Sílu stěny trubky
volíme asi 2 až 3mm. Po vyschnutí má trubka pevnost dřeva.
K trubce přiklížíme obě čela, raději silnější, aby cívka byla pevnější.
Materiál je dřevo nebo silnější lepenka. Při klížení nejprve nasuneme na trubku
obě čela do jejího středu, konce trubky dobře naklížíme a čela tam posuneme.
Otvor čel musí být těsný.
Rozměry cívky určíme podle počtu potřebných
závitů. Nezapomínejme, že při výpočtu musíme uvažovat tloušťku drátu s
izolací. Chceme-li opačně určit, kolik metrů drátů se na určitou cívku
spotřebuje, nalezneme si nejprve průměr tzv. středního závitu. Je dán polovičním
součtem průměru čela cívky a vnějšího průměru její trubky; označíme jej d.
Délku středního závitu vypočteme podle známého vzorečku o = Pi.d a násobíme ji
počtem závitů. Tím dostaneme celkovou délku drátu. Například pro průměr čela
cívky 50mm a průměr trubky 20mm je průměr středního závitu
d = (50+20) : 2 =
35mm.
Při celkovém počtu závitů 1000 je délka potřebného drátu:
3,5 . Pi .
1000cm=110metrů.
Největší možný počet závitů u hotové cívky určíme z rozměrů. Dělíme-li
délku cívky průměrem drátu a jeho izolace, dostaneme počet závitů v jedné vrstvě
(zaokrouhlený na nejbližší celé číslo). Dělíme-li výšku průřezu cívky
průměrem drátu, dostaneme počet vrstev. Násobek obou hodnot je celkový počet
závitů.
Při výpočtech je třeba všude počítat se
stejnými jednotkami. Teprve ve výsledku můžeme jednotky volně měnit, například na
metry a pod.
Před navíjením se drát zajistí tím, že se prostrčí otvorem vyvrtaným v čele
cívky těsně u její trubky. Nezapomeňme ponechat dostatečnou délku pro přívod.
Potom vineme závit vedle závitu. Jednotlivé vrstvy izolujeme tenkým papírem. Je-li
cívka pro vyšší napětí, napustíme papír šelakovou politurou.
Jsou-li na cívce dvě samostatná vinutí, izolujeme je několikanásobnou vrstvou
napuštěného papíru nebo pruhem plátna rovněž tak připraveného. Stejně
izolujeme i poslední vrstvu vinutí a pro lepší vzhled ji přilepíme pruhem
knihařského plátna.
Silnější drát vyvedeme přímo. U slabšího nastavíme začátek a konec silnějším
drátem, který bude sloužit jako přívody. Nastavené místo opatrně spájíme a
dobře omyjeme. Jako redukčního prostředku užijeme kalafuny, abychom předešli
pozdější oxidaci. Spájená místa izolujeme proti sousedním závitům přehnutým
proužkem tenkého papíru.
Poslední závit zajistíme tím, že jej ovineme tenkou nití nebo vytvoříme pevně
staženou smyčku. Drát z cívky opět vyvedeme otvorem v jejím čele.
Tormovy poznámky.
Text pochází z roku 1956 a je notně poplatný době a tehdejší technologické bázi.
Je nutno zdůraznit, že i přes pro dnešního čtenáře půvabnou archaičnost
představovaly texty páně Smržovy solidní základ pro celou jednu generaci budoucích
elektrotechniků a radioamatérů. Pokud se rozhodnete některou konstrukci pro
vlastní potřebu napodobit, je nutná krajní opatrnost !
Texty pro WEB vzniknuly opisem z původních zdrojů (AR, Radioamatér, Zápisky
budoucího elektotechnika), při snaze maximálně zachovat formátování originálu i
dobové odchylky z pravopisných norem.