NÍZKOFREKVENČNÍ ZESILOVAČ

V předešlém popisu jste se mohli seznámit s jednoduchou a účelnou pokusnou konstrukcí elektronických zařízení, na konkrétním vzorku nízkofrekvenčního zesilovače. Jistě bude lákat více zájemců si tento zesilovač postavit také, alespoň z toho důvodu, aby jste si dokázali, že také něco umíte.

Tak se podíváme, co o tomto zapojení napsal jeho tvůrce:

Popis zapojení

Tranzistory T1 a T2 pracují v zapojení se společným emitorem jako napětové zesilovače, s můstkovou stabilizací pracovního bodu. Tranzistor T3 je stejnosměrně vázán na tranzistor T2 a pracuje v zapojení se společným kolektorem.Tranzistor T3  tam zkrátka pouze impedančně přizpůsobuje zátěž ( reproduktor ), jeto tedy zesilovač proudu.

Nastavení a oživení

1.  Regulátor hlasitosti P1  nastavte běžcem na nejnižší hlasitost.

2.  Trimry R1 a R6 nastavte na největší odpor .

3.  Nastavte pracovní body tranzistorů T1 a T2. Pracovní bod tranzistoru T3 se nastaví sám v závislosti na tranzistoru T2 ( stejnosměrná vazba ).

Nastavení pracovního bodu tranzistoru T1.

Připojte voltmetr mezi společný vodič a kolektor tranzistoru T1.Trimrem R1 nastavte na kolektoru polovinu napájecího napětí, stejným způsobem nastavte pracovní bod tranzistoru T2. Pracovní bod tranzistoru T3 prověříte snadno. Na jeho emitoru má být napětí o 0,7V nižší než na jeho bázi.Nakonec doporučím trimry R1 a R6  vypájet změřit a nahradit pevnými odpory.  Tím je zesilovač nastaven a připraven pro použití. Ještě k tranzistoru T3 doporučuji jej opatřit malým chladičem.  Odpor R9 musí snést ztrátu alespoň 0,3W ale raději o něco více, aby netopil.

Kondenzátory Cx1 a Cx2 tvoří zápornou zpětnou vazbu, a slouží tedy k ochraně zesilovače před rozkmitáním (na fotografii konstrukce ještě chybí, byly doplněny později).