Neviditelná anténa.

Občas na různých radioamatérských diskusních webech čtu stesky „postižených“, že nemají možnost si natáhnout anténu, nebo postavit stožár, a podobně. No samozřejmě, je to už v lidské přirozenosti, že jakmile se někde objeví kus drátu, hned je jasné – to je ten, co mi ruší televizi, a podobně. Zkušenosti s maskováním antény mají vojáci, ti to potřebují opravdu nutně. Takže jsem zapátral ve své sklerotické paměti a pokoušel se vydolovat chatrné zbytky toho, co se mi před padesáti lety pokoušeli důstojníci ČSLA natlouci do hlavy. Nojo, vona existuje i anténa pod zemí! Tam není vidět! Heuréka! Takže honem vyhrabat, co v těch mozkových závitech uvízlo.

Při nepřátelském ostřelování může být anténa s velkou pravděpodobností přetržena, čímž se naruší spojení jednotky s vyššími svazky armády. Nehledě také k tomu, že taková anténa ukazuje nepříteli, kde vlastně je umístěna radiostanice, kam zaměřit palbu. Pak je vhodné umístit anténu přímo do země.

Podle slov školicích důstojníků se to provádí tak, že se vykope žlábek hluboký maximálně 30 až 40 cm. Potom se do něho nasype suchý písek, do kterého se anténa umístí. Je-li anténa přímo v zemi, dojde k podstatnému zkrácení její délky vzhledem k použitému kmitočtu, toto zkrácení závisí nepřímo na hodnotě dielektrické konstanty země – pro suchou půdu je tato konstanta (epsilon) e = 3 až 4, pro vlhkou půdu je e = 9 až 30. Délku půlvlnného dipólu pak vypočítáme ze vzorce:

         l            1

. l = -----  x  ------    

         2         Ö e

            1

 kde   -----  je činitel zkrácení (V)

          Ö e

Pro suchou půdu je V = 0,5, pro vlhkou půdu je V = 0,3 až 0,18.

Podle uvedeného vztahu je tedy možné vypočítat zkrácení antény umístěné v zemi pro libovolný kmitočet. Vyzařovací charakteristika takové antény je stejná jako u nízkého dipólu.

Abych si potvrdil své myšlenky, zkusil jsem zalistovat ještě pro jistotu v literatuře, v knize „500 otázek a odpovědí ze všech oborů radia“. A vida, co jsem se ještě dočetl! Cituji:

Co je podzemní anténa?

Aby snížil atmosférické poruchy, dr.Roger navrhl t.zv. podzemní anténu; jak ukázalo velké množství pokusù provedených jednak rámovou anténou, jednak anténou podzemní, osvědčila se tato velice dobře. Pozemní anténa je uložena v trubici asi 60-90 cm pod zemí. Izolovaný měděný drát je pomocí malých isolátorkù držen v ose trubice. U podzemních antén je možno užíti obyčejného uzemnění, jednak i protiváhy. Protiváha skládá se ze stejného drátu, stejné délky a stejně uloženého. Podzemní anténa s popsanou protiváhou má směrový účinek, takže lze jí vyřaditi rušící stanice i když pracují na stejné vlně, jen když leží v jiném směru než stanice, kterou posloucháme. K tomu slouží systém radiálně rozložených drátù, z nichž vždy dva proti sobě ležící možno připojiti zvláštním přepínačem k svorkám přijímací stanice.

Jeden z drátù tvoří anténu, druhý uzemnění. Podle toho, kterou dvojici jsme zařadili, můžeme přijímati stanice z různých směrù. Tento systém podzemních antén je velice účinný a dovoloval přijímati po celou válku transatlantické stanice, a to i za bouřek, kdy příjem pomocí jiných systémù antén byl zcela vyloučen. Pro krátké vlnové délky bylo užito rámových antén uložených pod zemí. Toto uspořádání osvědčilo se též při eliminování atmosférických poruch. Rámové antény lze pohodlně instalovati ve sklepích a tunelech, jen je třeba dbáti toho, aby v blízkosti nebyly velké kovové masy, jež příjem velmi zeslabují, ba mnohdy úplně znemožňují.

Tak vida! Pryč s atmosférickým rušením! Pryč s odpojováním antény před bouřkou!