MULTIBAND OSCILÁTOR

Původně byl tento oscilátor s širokým rozsahem nastavitelných kmitočtu konstruován v radiokroužku mládeže jako doplněk k anténnímu analyzátoru (ZDE), ale postupně byly zjišťovány další a další možnosti jeho použití, takže nakonec to dopadlo tak, že si jej stavěl každý ze žáků.

Tak se pustíme do jeho popisu, co to vlastně oscilátor je a k čemu slouží. Vysokofrekvenční oscilátor je jádrem všech rádiových vysílačů a přijímačů, vytváří vysokofrekvenční kmity, které jsou známy jako tak zvaná „nosná vlna“. No a to je také, jak jsem uvedl, základ vysílače – ona nosná vlna může být nyní modulována (smíšena) nízkofrekvenčním kmitočtem, několika způsoby. Buď může být upravována v rytmu nf kmitočtu amplituda (napětí) nosné vlny, pak získáváme AM – amplitudovou modulaci, nebo může upravovat její kmitočet, čímž dostaneme kmitočtovou, frekvenční modulaci FM. Těch možností je více, ale tohle jsou ty nejpoužívanější, ale pozor – ještě k ním patří jedna metoda, úplně nejstarší, a také ta nejjednodušší. Prostě a jednoduše vysílaný kmitočet (zmíněnou nosnou vlnu) budeme pomocí tlačítka zapínat a vypínat, tedy přerušovat ji v rytmu například telegrafní abecedy.

Zapojení této poslední verze oscilátoru je znázorněno na obrázku 1. Na něm vidíme výše zmíněné zařízení, tedy oscilátor s proměnným (variabilním) kmitočtem, také označovaným jako VFO. Zapojení s uvedenými součástkami, tedy s cívkou (indukčností) a kondenzátorem (kapacitou) pracuje v kmitočtovém rozsahu od 5,2 do 15 MHz, přičemž úprava na ještě širší rozsah kmitočtů je velice jednoduchá – přidat další závity cívky. Bohužel jsme měli k dispozici přepínač s pouze šesti polohami, takže to dopadlo, jak je zde popsáno. Signál z tohoto oscilátoru lze přijímat libovolným krátkovlnným přijímačem s uvedeným rozsahem. Celé zařízení je napájeno z jedné devítivoltové baterie (kostka).

Obrázek 1 – schéma zapojení oscilátoru.

Přepínaná cívka L1 s celkem 60 závity má k změně indukčnosti vyvedeny odbočky, podle tabulky:

Obrázek 2 – provedení cívky L1

Kmitočet plynule se dá měnit pomocí ladicího kondenzátoru C2, zapojeného obě sekce paralelně, podle obrázku 3.

Obrázek 2 – úprava ladicího kondenzátoru.

Zmenšením počtu závitů pomocí přepínače se kmitočet oscilátoru zvětšuje, jelikož je nepřímo úměrný indukčnosti. Kondenzátor C1 slouží jako vazba laděného obvodu do báze tranzistoru T1 (libovolný vf křemíkový tranzistor, ve vzorku byl použit starší typ KF508, jakých jsme v kroužku měli celou krabici z rozebraných starých elektronických zařízení). Z odbočky mezi kondenzátory C4 a C5 je vývod do emitoru, zabezpečující kladnou zpětnou vazbu k rozkmitání obvodu a současně je zde vývod signálu do báze tranzistoru T2 (stejný typ jako T1) který pracuje jako emitorový sledovač k oddělení laděného obvodu od výstupu a tím k zamezení ovlivňování pracovního kmitočtu vlivem různých zátěží. Z důvodu lepší stability oscilátoru doporučuji použít kondenzátor C1 polystyrenový, ostatní kondenzátory mohou být keramické. Celé zařízení by mělo být uzavřeno v kovové krabičce pro lepší odstínění, aby signál vycházel opravdu pouze souosým konektorem na výstupu. Zde jsme použili konektor typu BNC, jakých jsme měli větší množství ze starých síťových karet od počítačů, protikus ze zrušených počítačových sítí, spolu i s kabelem RG58.

Source : EFY