NEJJEDNODUŠŠÍ VYSÍLAČ
V podvědomí všech, kteří jen tak něco zaslechnou o radiotechnice je zakotveno, že „vysílačka“, tedy přesněji vysílač, je něco děsně komplikovaného. Nóóó, jak kdy. Třeba taky nemusí, jak se můžete přesvědčit na následujícím schémátku:
V zapojení se dá použít libovolný křemíkový N-P-N tranzistor, při použití typu P-N-P je jediná změna v tom, že otočíme napájecí baterii, aby ke klíči vedl její záporný pól. Krystal je použit libovolný, třeba i z vraku nějakého počítače, kde se jich dá najít celá řada s nejrůznějšími kmitočty. Anténa (kus drátu) je připojena přes ladicí kondenzátor ze starého tranzistoráčku, slouží k doladění a tím k nastavení maximální účinnosti vysílače. Pokud si toto zapojení chcete vyzkoušet „jen tak jako“, můžete se inspirovat následujícím obrázkem:
