PŘENOSNÝ KV PŘIJÍMAČ

Zde přináším snadné řešení pro ty z vás, kteří by si chtěli pořídit nějaký malý, lehce přenosný SSB/CW přijímač pro KV pásma, například pro "portable" provoz. Jeho pořízení je celkem jednoduché. Obejdeme přátele, nebo bazary, a seženeme si vhodný tranzistoráček pro rozsah středních vln. Nebereme ale jen tak nějaký, pokud možno si vybíráme ten nejvhodnější. Jaký to je? No tak předně vyloučíme z výběru takové, které mají napájení ze dvou tužkových baterií, v prvé řadě hrábneme po takovém, který používá 9V destičkovou baterii. No ale to není všechno. Ve druhém kole výběrového řízení tranzistoráček otevřeme, a koukneme se, kolik je tam na plošném spoji umístěno cívek. Pokud obsahuje také rozsah VKV (FM), bude jich tam určitě více, ale ty FM nám (zatím) nejsou k ničemu. Sledujeme (pokud se v tom nevyznáme, necháme si poradit) jestli má 4 cívečky v kovových krytech, tedy oscilátor (bývá označena červeně) a tři mf transformátorky – ten je pro naše účely vhodný. Pokud by měl pouze dva mf, raději nebrat – jen v případě nouze. Tento není tak citlivý. Já osobně jsem při vývoji tohoto zařízení použil autorádio, které mělo vadný kazeťák. Ten jsem vymontoval, a ziskal tak dostatek místa pro vestavbu.

Přijímač pro střední vlny má obvykle rozsah od 550 kHz do 1,6 MHz, a my si na tento rozsah převedeme kmitočty z KV pásma. Pro výrobu pomocného kmitočtu se dá použít i oscilátor s LC obvodem, ale z důvodu lepší stability a snadnější stavby je vhodné použít oscilátor řízený krystalem. Jelikož máme k dispozici přes 1 MHz přeladění, můžeme použít jakýkoli krystal s kmitočtem od 2,4 MHz (přijímač pak má rozsah od 2,95 MHz do 4 MHz) do 2,9 MHz (dostaneme rozsah 3,45 – 4,5 MHz). V jednom starém vyhozeném počítači jsem našel krystal s kmitočtem 2,45760 MHz, tedy jsem jej s výhodou použil, a získal tak rozsah přeladění 3,0076 – 4,0576 MHz, tedy zhruba 3 – 4 MHz. Co ještě budeme potřebovat (kromě páječky a odvahy), to je vidět z následujícího schématu.

Obrázek 1 – konvertor.

Nejdražší součástkou (a jedinou, kterou jsem musel koupit), je dvoubázový Mosfet (Dual Gate), typu 40673, 3SK80, 3SK60, 3SK45, KF910, BF910 nebo nějaký podobný. Když už si jej budete kupovat, vezměte rovnou dva. Proč, to se dozvíte v dalším povídání.

Dále budeme ještě potřebovat nějaké ty cívkové kostřičky s průměrem kolem 6 mm, takových se najde spoustu ve starých TV přijímačích, v nouzi můžeme použít i mf transformátorky ze starého tranzistoráku, ale s těmi je to piplačka, i když výhodou je jejich malý rozměr. Na prvou kostřičku navineme cívku vstupního laděného obvodu. Ouha, nevíte jak? No neva. Pokud máte odpor k složitým výpočtům, můžete se řídit velice jednoduchým pravidlem, které pochází ještě z kamenných dob radioamatérizmu. Počet závitů cívky = vlnová délka v metrech, a kapacita kondenzátoru v pF = vlnová délka v metrech (tenkrát se kapacita neměřila v pF, nýbrž v cm...). Čili jako příklad: navineme 80 závitů a paralelně k cívce připojíme kondenzátor s kapacitou 80 pF. V tomto případě bychom se měli dostat do těsné blízkosti pásma 3,5 – 4 MHz, tedy 80 m. Obdobně 20 závitů + 20 pF nás dostane do pásma 14 MHz, atd. Pro přesnější nastavení můžeme použít Dipmetr (ssací měřič kmitočtu), vřele doporučuji. Tento zjednodušený výpočet ale předpokládá, že cívka nemá žádné jádro. Při použití feritového jádra (pro doladění) navineme o 10% až 25% závitů méně! (Podle součinitele materiálu jádra a podle toho, jak hluboko bude jádro v cívce zašroubováno). Vazební vinutí pro připojení antény má pro pásmo 80 m zhruba kolem 8 až 10 závitů (opět vlnová délka / 10).

Druhá cívka, na výstupu, je laděna na horní konec rozsahu SV, tedy kolem 1,6 MHz, směrem k nižším kmitočtům se ladí původním ladicím kondenzátorem. Je to vlastně náhrada původní feritové antény, kterou nepotřebujeme, jelikož by nám přijímala i stanice z rozsahu SV, což, jak jistě uznáte, je poněkud nežádoucí. Z tohoto důvodu je také vhodné mít tuto cívku uzavřenu ve stínicím krytu.

Tak, a teď se podíváme, jak nám toto zapojení vlastně pracuje. Signál z antény je pomocí vazebního vinutí L1 přiveden na laděný obvod vstupu L2 – C1. Přes vazební kondenzátor 100 pF přichází na řídící elektrodu (G2) tranzistoru, kde se smíchá se signálem oscilátoru. Jako oscilátor pracuje řídící elektroda G1, v zapojení jako tak zvaný elektronově vázaný oscilátor (ECO) s krystalem X1. Potřebný namixovaný signál vybereme ze směsice všelijakých jiných laděným obvodem s cívkou L3, která je laděna do rezonance původním ladicím kondenzátorem, jak uvidíme na dalším obrázku. Cívka L3 je opět vazební, s 8 – 10 závity, z této odebíráme signál k dalšímu zpracování v původních obvodech přijímače. Počet závitů vazební cívky je volen tak, aby byl nejlepší přenos energie, tedy nejlepší citlivost, kolem 600 kHz.

Takže už je to uděláno, už je to hotovo, můžeme si náš přístavek (tak zvaný konvertor) připojit k přijímači, na kterém budeme poslouchat KV stanice. Aby se nám to nepletlo, budu jej nazývat MF RX.

Obrázek 2 – úpravy v tranzistoráku

Tento obrázek si prohlédněte velice pozorně, protože podle něj si můžeme MF RX zdokonalit, nebo také třeba zničit.

Na obrázku 2 je znázorněn původní vstupní obvod přijímače. Značka X označuje, kde původní spoje přerušíme, tedy všechny přívody k feritové anténě. Jeden vývod je propojen k ladicímu kondenzátoru, další jsou z vazební cívky na feritové anténě ke vstupnímu tranzistoru MF RX. Můžeme použít dva způsoby, buď ostrým nožem přeříznout plošný spoj, nebo, což je vhodnější, odpojit vývody FA od plošného spoje a místo nich připájet vývody ke konvertoru. Vlastní feritovou anténu můžeme třeba i demontovat, čímž nám vznikne vhodný prostor pro vestavění konvertoru a ještě dalšího zařízení, o kterém se ještě zmíním. Již nyní po zapnutí upraveného přijímače by měl být schopen přijímat signály ve zvoleném KV pásmu, ale bohužel – pouze AM. To budeme muset opravit, jednoduchou diodovou detekci MF RX přestavíme na dokonalejší systém, tak zvaný produkt detektor.

V dalším si popíšeme dvě zapojení, lišící se tím, jaké se nám podaří sehnat součástky. Prvá verze, jednodušší pro stavbu a uvádění do chodu, používá keramický rezonátor s kmitočtem 455 kHz, který je v některých modelech přijímačů použit místo prvého mezifrekvenčního transformátoru.

Obrázek 3 – Produkt detektor 1.

Princip je téměř shodný s již popsaným konvertorem, opět zde dochází ke směšování dvou kmitočtů – jednak mezifrekvenčního, a jednak kmitočtu vyrobeného oscilátorem. Oba tyto kmitočty se liší o přibližně 1 kHz, tím opět vznikne (mimo jiné) jejich rozdílový kmitočet, který je ale tentokrát v oblasti nf, tedy slyšitelný zázněj. Pokud se vám nepodaří oscilátor s keramickým filtrem rozkmitat (při jeho větších ztrátách), zkuste zmenšovat odpor 3k3 v drainu tranzistoru třeba až na hodnotu 1k.

V případě, že se vám nepodaří sehnat keramický rezonátor, je možno z nouze použít i mf transformátor v zapojení podle obrázku 4.

Obrázek 4 – Produkt detektor 2.

Jeho funkce je opět stejná, jako v předešlém případě, laděný obvod oscilátoru nám tvoří cívka L1 spolu s původním kondenzátorem C, který je již zabudován v mf transformátoru. Zpětná vazba je zavedena z výstupu tranzistoru pomocí vazební cívky L2 zpět na laděný obvod. V tomto zapojení máme určitou výhodu v tom, že si výšku zázněje (tedy rozdílu mezi kmitočtem přijímaným a kmitočtem vyráběným) můžeme jádrem v cívce jemně upravit, tak, abychom přijímali buď horní, nebo dolní postranní pásmo SSB.

Jak si tento přídavek – produktdetektor k přijímači připojíme, ukazuje obrázek 5. Křížkem je opět označen bod, který přerušíme – tedy spoj mezi vazebním elektrolytickým kondenzátorem a potenciometrem řízení hlasitosti. K potenciometru připojíme vývod označený NF, na vazební cívečku před diodu zase vývod označený MF. Diodu raději v přijímači ponecháme, ta se nám bude hodit pro slaďování, jak si popíšeme dále. Poslední mf transformátor poznáme buď podle barevného značení (bývá označen černě), podle toho, že k němu vede dioda, nebo při sebemenších pochybách se raději poradíme se zkušenějším kolegou.

Obrázek 5 – připojení produktdetektoru.

Konečně můžeme přistoupit k závěrečnému aktu – ke slaďování. Ladění přijímače nastavíme někam doprostřed stupnice, a ze zdroje pomocného signálu (například Dipmetr, signální generátor nebo podobně) přivedeme signál na vstup přijímače. Na anodu původní demodulační diody připojíme záporný pól ss voltmetru (kladný na společný vodič – kostru) a sledujeme výchylku ručičky měřidla. Podotýkám, že digitální multimetry jsou méně vhodné, velice špatně se na nich odhaduje stoupání nebo pokles napětí.

Dolaďovacím trimrem na ladicím kondenzátoru pak nastavíme nejlepší citlivost na kmitočtu kolem 1,5 MHz původního rozsahu přijímače. Všimněte si, že tam jsou dva dolaďovací trimry. Jeden je pro oscilátor, a druhý pro vstup. Který je který zjistíme velice snadno tak, že dotkneme-li se jej prstem, oscilátorový způsobí posun kmitočtu tak, že naladěná stanice zmizí. Dalším krokem je jemné doladění mezifrekvenčních transformátorů, pravděpodobně bude doladění potřebovat pouze ten poslední.

Nakonec si zkontrolujeme rozsah ladění našeho nového přijímače a ocejchujeme (alespoň zhruba) stupnici – a již můžeme po připojení vhodné antény poslouchat provoz na pásmu.

Až si budete chtít tento přijímač ještě více vylepšit, můžete si do něj vestavět tak zvaný násobič Q, který slouží k zmenšení šířky propustného pásma mf, ale to je již námětem jiného článku, jelikož se hodí i k mnoha jiným přijímačům.