Každý, koho zaujme kouzelný svět krátkých vln, potřebuje pro své začátky krátkovlnný přijímač, na kterém je možno sledovat práci ostatních radioamatérů. Je žádoucí, aby to bylo co možná nejjednodušší zařízení, snadno zhotovitelné domácími prostředky z běžně dostupných součástek, a přitom zabezpečující dobré podmínky poslechu.
Přijímač popsaný v tomto návodu je jedním z nich, je zapojen na principu tak zvaného přímého směšování, tedy směšuje přijímaný kmitočet s vlastním kmitočtem oscilátoru a vzniká rozdíl – nízkofrekvenční kmitočet (vzniká i součtový kmitočet, ale ten již dále nepustíme). V tomto zapojení je možno poslouchat jak fonické, tak i telegrafní signály – tedy odborně řečeno SSB a CW. Přijímač může v podstatě pracovat na libovolném krátkovlnném pásmu kmitočtů, vše závisí pouze na parametrech laděných obvodů ve vstupu a oscilátoru. Tento vzorek jsme s úspěchem zkoušeli na amatérských pásmech 160, 80 a 40 metrů. Jeho citlivost je kolem 8 uV (mikrovolt) a při připojení na neladěnou anténu (kus izolovaného drátu po délce učebny, od tabule ke skříní) jsme byli překvapeni počtem stanic a zemí, které bylo možno zachytit. Jako uzemnění jsme zkoušeli připojení k vodovodu, případně k radiátoru ústředního topení, obojí spolehlivě vyhovovalo.
Zapojení přijímače
Součástky:
C2 – 1n C3 – 47n C4 – 2M2 C5 – 47M C6 – 10M C7 – 2n2
C11 – 56 C12 – 220C13 – 220C14 – 47M
R1 – 15k R2 – 68k R3 – 1k2 R4 – 68k R5 – 2k2 R6 – 680
T1 až T5 – libovolný KC nebo KF n-p-n tranzistor
D1 – Zenerova dioda kolem 8V
Součástky laděných obvodů viz tabulka
Pro pásmo: |
160m |
80m |
40m |
||
L1 |
10 + 39 záv |
8 + 25 záv |
6 + 14 záv |
||
L3 |
38 + 72 záv |
25 + 48 záv |
15 + 30 záv |
||
C1 |
68 pF |
36 pF |
20 pF |
||
C9 |
100 pF |
75 pF |
56 pF |
||
10 – 495 pF C8 |
27 pF |
24 pF |
10 pF |
||
5 – 240 pF C8 |
30 pF |
27 pF |
22 pF |
|
|
7 – 180 pF C8 |
33 pF |
30 pF |
24 pF |
|
|
Kapacita kondenzátoru C8 je uvedena pro různé hodnoty ladicího kondenzátoru C10.
Na prvém obrázku je schéma tohoto přijímače. Vstupní signál od antény přichází na laděný obvod L1 – C1, který je naladěn na střed přijímaného pásma a postupuje dále na směšovač, sestavený ze dvou tranzistorů T1 a T2 zapojených jako diody vzájemně v antiparalelním zapojení.
Signál z oscilátoru s tranzistorem T5 je přiveden na směšovač přes vazební kondenzátor C2. Oscilátor pracuje na polovičním kmitočtu, než je přijímaný signál. Na výstupu směšovače, v bodě připojení kondenzátoru C2, se objeví produkt směšování – rozdíl signálů vstupního kmitočtu a dvojnásobného kmitočtu oscilátoru. Jelikož užitečný výstupní signál je vlastně nf modulační kmitočet vysílače, který nepřekročí 3 kHz, je na výstupu směšovače zařazena dolní propust s cívkou L2 a kondenzátorem C3, která vyšší kmitočty k dalšímu zpracování nepropustí. Díky tomu docílíme dosti vysokou citlivost přijímače a možnost přijmu signálů CW a SSB. Signály AM a FM toto zapojení prakticky nepřijímá, což však není na závadu, jelikož v krátkovlnných amatérských pásmech se používá výhradně CW a SSB.
Vyrobený nízkofrekvenční signál přichází na dvoustupňový nf zesilovač s tranzistory T3 a T4, na jehož výstupu jsou připojeny vysokoohmová sluchátka. Pokud bychom chtěli použít nízkoohmová sluchátka, například od Walkmana, pak bychom museli použít buď výstupní transformátor, nebo další stupeň zesilovače, pracující jako převodník na nízkou impedanci,
Nf zesilovač pro nízkoimpedanční sluchátka
případně můžeme (pro poslech na reproduktor) přidat výkonový nf zesilovač sintegrovaným obvodem LM386, zapojeným třeba takhle:
NF zesilovač pro reproduktor
A nyní k jednotlivým detailům.
Přijímač byl stavěn v několika verzích, podle toho, jaký měl kdo k dispozici proměnný ladicí kondenzátor, byly použity 10 – 240 pF, 10 – 495 pF a 7 – 180 pF. Zde by bylo vhodné použít kondenzátory se vzduchovým dielektrikem, ale pokud nejsou k dispozici, je možno v nouzi použít i s pevným dielektrikem, například polystyrenem, z malých tranzistoráků. Cívky L1 a L3 laděných obvodů jsou navinuty podle tabulky těsně závit vedle závitu na kostřičkách o průměru 8 mm s ladicími jádry, získané z vraků starých TV přijímačů. Hotové cívky doporučuji zajistit proti posouvání závitů (a tím rozlaďování) slabší vrstvou barvy, je možná i barva na nehty.
Provedení cívek L1 a L3
Cívka L2 je navinuta na feritovém toroidním jádru o průměru 1 až 2 cm, 200 závitů smaltovaným vodičem průměru kolem 0,12 mm a je připevněna kdestičce plošného spoje šroubkem sizolační podložkou.
Provedení cívky L2
Celý přijímač je sestaven na desce plošného spoje z jednostranného cuprextitu (nebo v nouzi cuprexkartu) podle následujícího obrázku:
Plošný spoj přijímače
Rozložení součástek přijímače.
A nyní alespoň stručně o nastavování. Nízkofrekvenční
zesilovač přijímače při bezchybné montáži pracuje na prvé zapojení, zde není co
nastavovat. Pracovní bod tranzistorů T3 a T4 se nastaví automaticky. Takže
uvádění do chodu začíná naladěním oscilátoru.
Nejprve musíte zjistit, zda je vf napětí na odbočce cívky L3, tedy zda
oscilátor vůbec kmitá. Jednoduše se dá funkce oscilátoru zjistit měřením
kolektorového proudu, který by měl být někde v rozsahu 1,5 až 3 mA
(nastaví se hodnotou odporu R4). Nyní když se dotkneme nějakým kovovým
předmětem, třeba šroubovákem horního konce cívky L3, kolektorový proud se
skokově změní, oscilátor v tom případě pracuje. Jako další krok následuje
naladění kmitočtu oscilátoru tak, aby překryl požadovaný frekvenční rozsah na
odbočce cívky L3, tedy pro přijímané pásmo 160 metrů má být rozsah kmitočtů
oscilátoru v rozmezí 0,9 až 0,99 MHz, pro 80 metrů má být 1,7 až 1,85 MHz
a konečně pro 40m to je 3,5 až 3,6 MHz. Zde je nejlépe použít digitální měřič
kmitočtu, ale pokud není k dispozici postačí nějaký přijímač, který je
schopen přijímat kmitočty do 4 MHz a v úplně nejhorším případě pomocí
rezonančního vlnoměru, nebo generátoru vf použitím metody záznějů.
Pokud máte k dispozici vhodný vf generátor, rovnou jej
použijte také pro naladění vstupního obvodu přijímače. Na vstup přijímače (anténní konektor) přiveďte slabší signál
ze signálního generátoru, postačí i jen kousek vodiče položeného poblíž
výstupního kabelu generátoru. Na stupnici generátoru nastavíme kmitočet dle
přijímaného pásma, například pro 160 m nastavíme generátor v rozsahu od
1,8 do 1,98 MHz, a nyní přelaďujeme kmitočet místního oscilátoru přijímače
ladicím kondenzátorem C10 tak, abychom ve sluchátkách na výstupu uslyšeli
zázněj – tedy zvuk s kmitočtem kolem 0,5 až 1 kHz. Generátor nastavíme na
střední kmitočet přijímaného pásma, naladíme na něj přijímač a doladíme vstupní
laděný obvod L1 – C1 na maximální citlivost přijímače. Jako další krok můžeme
ocejchovat stupnici přijímače. Přijímač můžeme také ocejchovat pomocí měřiče
kmitočtu, který připojíme na odbočku cívky L3 a naměřenou hodnotu vynásobíme
dvěma. V průběhu ladění může se ukázat potřebné poněkud upravit počet
závitů cívek L1 a L3, případně kapacit kondenzátorů C1 a C9.
Autor -
Андреев С.