Tento přijímač stavěli mladší žáci v kroužku radia, hned poté, co pochopili funkci základních elektronických součástek a začal jim fungovat jednoduchý přijímač pro střední vlny (krystalka a později přidaný nf zesilovač, stavěný postupně po blocích).
Inspirací byl zpětnovazební přijímač od Siegharda Scheffczyka, „Einmal um die Welt fur 5 Euro“ v CQ DL 10/2004, strana 720. Jeho výhodou je, že můžete začít přijímat krátkovlnné stanice hned po dokončení zapojení, jelikož nepotřebuje vnější anténu, což je velká výhoda pro ty, kteří si nemohou dovolit natáhnout kus drátu. Jak toho docílíme? No – jednoduše - cívku laděného obvodu zde navineme ve tvaru rámové antény.
Přijímač umožňuje přijímat v rozsahu kmitočtů 5 až 22 MHz signály nejenom rozhlasových stanic, pracujících provozem AM, ale i amatérských stanic, které pracují telegraficky (CW) a s jedním postranním pásmem (SSB).
Zapojení přijímače je znázorněno na schématu. Kmitočet přijímaných signálů je dán indukčností rámové antény RA a kapacitou proměnného kondenzátoru C1. Zpětnovazební detektor tvoří polem řízený tranzistor T1 v zapojení s kapacitní zpětnou vazbou kondenzátory C2 a C3. Velikost zpětné vazby se nastaví pomocí potenciometru R4 v obvodu zdroje (source) tranzistoru T1. V oblasti před nasazením vlastních kmitů pracuje jako přijímač signálů s amplitudovou modulací (AM), v bodě těsně po nasazení kmitů přijímá telegrafní signály (CW) a signály s jedním postranním pásmem (SSB).
SEZNAM SOUČÁSTEK:
C1 - 7 – 350 pF C2 - 3j3 pF C3 - 22 pF C4 - 10n C5 - M1
C6 - 470 C7 - M1 C8 - 1M C9 - 470M C10 - 100M
C11 - M1
R1 - 68k R2 - 39k R3 - M68 R4 - M47/N R5 - 75k
R6 - 1M2 R7 - 4k7 R8 - M39 R9 - 560 R10 - 47k
R11 - 120
Detekcí získaný nízkofrekvenční signál je přiveden na třístupňový tranzistorový zesilovač. Poslední stupeň zesilovače, který je tvořen emitorovým sledovačem, umožňuje připojení nízkoohmových sluchátek s impedancí kolem 100 ohmů (v kroužku si žáci vyráběli sluchátka ze dvou telefonních vložek po 50 ohmů spojených do série a zabudovaných do tlumičů zvuku, jaké znáte například z filmu „Vesničko má středisková“).
Celý přijímač je zapojen na dva odřezky kuprextitu, tedy dva proužky, které si položíme vedle sebe. Jeden označíme jako PLUS, druhý jako MÍNUS a všechny součástky pájíme mezi oba tyto proužky. Tedy něco podobného, jako v předcházejícím popisu vysílače.
Rámová anténa je zhotovena ve formě vzduchové cívky (bez kostry) silnějším izolovaným vodičem, o průměru alespoň 1,5 mm. Postupujeme tak, že na nějaký kulatý předmět (třeba hrnek) o průměru 90 mm ovinutém vrstvou tenkého papíru (aby cívka šla snadno sejmout), navineme těsně (závit vedle závitu) čtyři závity, které na několika bodech zajistíme epoxidovou pryskyřicí.
Ladicí kondenzátor C1 použijeme z vyřazeného tranzistorového přijímače, jednu jeho sekci. Pokud se vám dostane do ruky ladicí kondenzátor z tranzistoráku, který měl také rozsah VKV, ten si raději schováme – příště pro něj budeme mít výhodnější použití. Jo, a abych nezapomněl, vřele doporučuji použít i ten původní, nebo vlastnoručně vyrobený ladicí převod, velice vám usnadní ladění, zvláště u SSB stanic. Až získáte trochu přehledu, co všechno se dá na tomto přijímači slyšet (a věřte že toho je opravdu hodně), napadne vás, jak si ladění ještě více zjemnit, aby jste mohli vybírat stanice i tam, kde je jich nahromaděn větší počet. Pak se můžete podívat na články LADĚNÉ OBVODY na tomto webu, zvláště na 2 část, kde je popsáno jemné ladění pomocí kapacitní diody.
A co se týče použitých polovodičů, na prvém místě (T1) je tak zvaný polem řízený tranzistor, zkráceně FET (Field Effect Transistor). Ve vzorku byl použit BF256C, ale je možno použít i některý ze starších typů jako třeba BF245 a podobné. Nízkofrekvenční zesilovač T2, T3 a T4 je osazen běžnými nf tranzistory řady KC14x, KC50x, nebo některými podobnými, vybíráme s co možná nejvyšším zesilovacím činitelem, alespoň 400. Ve vzorku jsem použil neoznačené tranzistory z vyřazeného tranzistoráku. Při uvádění do chodu vybereme odpor R8 tak, aby napětí na kolektoru T3 bylo 2,2 V a odpor R10 tak, aby napětí na emitoru tranzistoru T4 bylo 4,2 V. Pracovní bod tranzistoru T2 nemusíme nastavovat, jelikož pracuje s velmi malým proudem kolektoru, čímž ale se zmenšuje jeho provozní zesilovací činitel, proto by měl mít h21e minimálně kolem 400. „Záhadný“ kondenzátor C6 slouží o odstranění zbytků VF kmitočtů (tj. nad 5 kHz) které zbudou v zapojení po detekci přijímaného signálu.