KV PŘIJÍMAČ JINAK

Jednopásmový přijímač popsaný v tomto příspěvku je takový hybridní typ, něco mezi přímozesilujícím a přímosměšujícím systémem. Zjednodušeně řečeno – v tomto přijímači je při příjmu AM stanic použit obyčejný diodový detektor, tedy pracuje jako běžně používaný přímozesilující přijímač se zpětnou vazbou, přesněji s násobičem Q, a při příjmu CW a SSB signálů je tento detektor použit jako směšovač přijímaného signálu se signálem z místního oscilátoru a tím pádem pracuje jako klasický přímosměšující přijímač.

Detektor pracuje s diodou D1. Tato musí být germaniová, jelikož mají větší citlivost než křemíkové, pokud máte možnost vybírat z více exemplářů, doporučuji vybrat takovou, která má co největší odpor v závěrném směru a nejmenší odpor v propustném směru. Sice se někdy uvádí, že odpor v propustném směru je u všech stejný, ale praxe ukázala něco jiného. Další tři diody, křemíkové, pracují jako stabilizátor napětí pro vysokofrekvenční stupeň. Nízkofrekvenční zesilovač s tranzistory T2 a T2 je v běžném zapojení, můžeme zde použít libovolné křemíkové tranzistory, pokud možno s větším zesilovacím činitelem.

Vzorek přijímače byl zpracován pro přijímaný rozsah kmitočtů od 5 do 15 MHz, pro poslech vzdálených rozhlasových stanic, pokud požadujete jiný rozsah (třeba amatérské pásmo), není nic jednoduššího než použít hodnoty laděného obvodu dle potřeby, jak je uvedeno dále. Pro popsaný rozsah kmitočtů byla použita cívka s 12 závity vodičem o průměru 0,8 mm na novodurové trubce průměru 25 mm. Odbočka je na čtvrtém závitu od spodního (studeného) konce cívky.

A nyní ještě jak vypočítáme hodnoty laděného obvodu pro požadovaný rozsah.

Kmitočet, na který je laděný obvod naladěn, se určí z tak zvaného Thomsonova vzorce, který je v základním tvaru dosti nepohodlný:

f = 1 / ((2 *p) / Ö (L * C))    (Hz, H, F)

 

Jelikož víme (nebo si můžeme jednoduše odvodit) že 1/2*p = 0,1591549431... atd, můžeme si vzorec zjednodušit na

f = 159,15 / Ö (L * C)    (MHz, mH, pF) nebo (Hz, H, F)

 

nebo pomocí (1 / 2 * p)²  = 0,02533029591 na častěji používaný tvar

f = Ö (25330 / L * C)

z čehož si můžeme odvodit, že

C = 25330 / f² *L

L = 25330 / f² * C

Co z toho vyplývá? Tak máme například cívku s indukčností 10 mH, a potřebujeme ji naladit na kmitočet dejme tomu 3 MHz. Jednoduše:

C = 25330 / 3² * 10 = 284 pF (zaokrouhleno).

Pro určení počtu závitů:

Při návrhu jednovrstvé cívky je taky dobré dodržovat pravidlo, že největší indukčnosti dosáhneme, jestliže průměr cívky je k její délce v ;poměru 2,5 : 1.
Pro výpočet jednovrstvé válcové cívky používáme tento vzorec:

Pokud známe její indukčnost a chceme vědět, kolik na ní potřebujeme závitů, můžeme použít tento upravený vzorec:

K těmto vzorcům je nutné vysvětlení, které se týká činitele K. Činitel K je vlastně upravený tzv. Nagaokův činitel, používaný pro výpočet cívek, který je závislý na poměru průměru cívky „d“ k délce jeho vinutí „l“. Při praktickém zhotovování válcových jednovrstvových cívek se velmi často používá provedení, kdy průměr se rovná délce vinutí, tedy d=1. Potom je možno vzorec upravit v jednodušším tvaru:

Pro ty z vás, kterým se nechce příliš počítat, přináším tabulku cívek pro radioamatérská pásma, která je určena k orientaci v možných konstrukcích válcových cívek bez jádra (vzduchových), pokud je požadována jejich maximálně dosažitelná jakost Q. V tabulce jsou uvedeny jejich optimální rozměry a počty závitů pro jednotlivá amatérská pásma tak, aby bylo docíleno co nejvyšší jakosti Q, ale nejsou započítány ztráty v materiálu kostry.

 

O cívkách se ještě můžete dozvědět další podrobnosti zde:

http://ok1ike.c-a-v.com/soubory/civka.zip

http://ok1ike.c-a-v.com/soubory/vypocet_l_c.htm

Zdroj http://cadzone.ru/content/view/561/25/