KONVERTOR 145/27 MHz verze 2
Před nedávnem jsem popisoval konvertor k CB stanici pro pásmo 145 MHz s oscilátorem řízeným krystalem. Tato koncepce je sice výhodná svou stabilitou a tím, že je možno využít k odečítání kmitočtu stupnici CB, ale jejím nedostatkem je, že málokdo má k dispozici stanici s plynulým laděním. Proto jsem odzkoušel druhou variantu konvertoru, s plynule laditelným oscilátorem. Při pečlivé konstrukci a dostatečně jemným ladicím převodem se téměř vyrovná předešlé variantě.
Předpokládám, že jste si již pozorně přečetli předešlý popis, proto zde budu poněkud stručnější. Podíváme se tedy na zapojení konvertoru uvedeném na obrázku 1. Opět začíná vysokofrekvenčním zesilovačem s tranzistorem T1, tranzistor T2 pracuje jako oscilátor a T3 jako směšovač. Konvertor je z důvodu lepší stability napájen napětím stabilizovaným pomocí integrovaného stabilizátoru (omlouvám se za sloh, třikrát za sebou v jedné větě stabilizace, ale snažím se o pochopitelnost) s výstupním napětím kolem 9 V, který jsem nalezl na základní desce starého počítače ze smetiště. Bohužel jeho označení bylo nečitelné, takže neuvádím přesný typ, ale zručný konstruktér si jistě poradí sám, nebo si nechá poradit od někoho jiného, postačí třeba zalistovat v katalogu prodejce součástek. Tak, to nejhorší máme za sebou, a nyní se již v klidu můžeme věnovat zapojení. Ještě podotýkám, že napájecí napětí tohoto zařízení se díky tomu může pohybovat v rozmezí od 12 do zhruba 30 V.
Obrázek 1 – schema zapojení
Signál, přijímaný anténou, je opět přiveden na laděný obvod L1 C3, který provede předběžný výběr z celého přijímaného spektra kmitočtů. Zesílíme jej pomocí tranzistoru T1 a postupuje dále na laděný obvod L3 C11 a na vstup směšovače, tedy na bázi tranzistoru T3. Současně je zde přiveden přes vazební kondenzátor C14 signál z oscilátoru.
Oscilátor je laděn pomocí otočného kondenzátoru C2, získaného rozebráním styroflexového ladicího kondenzátoru ze starého kapesního tranzistoráku. Ponechal jsem pouze jednu sekci, dvě statorové a jednu rotorovou desku ve dvojnásobné vzdálenosti od sebe, ostatní nahradil podložkami (aby kondenzátor šel opět sešroubovat dohromady). Na rozdíl od předešlého zapojení je oscilátor osazen tranzistorem typu FET, ten, který jsem použil, měl smazané označení (ležel dlouho ve vodě), bylo čitelné pouze B__4_. Podle měření jsem usoudil, že by to mohl být FET, dle označení velmi pravděpodobně BF245 neznámého písmene. Na výstupu směšovače se tedy objeví přinejmenším dva kmitočty, součtový a rozdílový – tento je vybrán laděným obvodem L4 C16 a z odbočky na cívce je vyveden na výstupní konektor. Pokusil jsem se zde také zapojit alespoň částečnou ochranu proti nechtěnému zaklíčování stanice CB pomocí dvojice diod D1 a D2, které jsou zapojeny "proti sobě" tak, aby každá z nich zkratovala jednu půlvlnu signálu z vysílače CB staničky. Tato ochrana vyhoví maximálně tak pro kapesní stanice, větší – stolní a automobilní s vyšším výkonem by mohly klidně diody "odprásknout".
Co se týče výběru tranzistorů, platí zde vše, co již bylo uvedeno v předešlém popisu.
Cívky L1, L2 a L3 jsou navinuty na trn o průměru 5 mm, vodičem 0,8 – 1 mm. Cívka L1 má 4 závity s odbočkami na 1,5 a 2 závitu, L2 má 6 závitů s odbočkou na 1,5 závitu, L3 má 4 závity s odbočkami na 1,5 a 3 závitu. Výstupní cívka L4 má 25 závitů vodičem o průměru 0,2 mm s odbočkou na pátém závitu.
Téměř všecny součástky jsou připájeny na destičce oboustranného plošného spoje jehož druhá strana je použita jako stínění a je propojena na několika místech (raději více) s okrajem strany spojů. Destička je umístěna do krabičky z pocínovaného plechu (z konzervy) nebo spájené z odřezků kuprextitu. Na krabičce jsou rovněž umístěny vstupní a výstupní souosé konektory, používám BNC – samice ze síťových karet, samce z kabelů zrušených starých počítačových sítí, které se často nacházejí na skládkách odpadu.
Slaďování tohoto konvertoru začíná nastavením kmitočtu oscilátoru a rozsahu jeho přeladění. Tuto operaci uskutečníme výběrem kondenzátorů C1 a C4, případně roztahováním či stlačováním závitů cívky L2, v malém rozsahu. Jako příklad si uvedeme, že konvertor bude připojen ke stanici, naladěné na kmitočet 27,2 MHz, pak pro docílení příjmu v pásmu 144,5 až 145,8 MHz, kde se soustřeďuje provoz FM, potřebujeme mít oscilátor přeladitelný od 117,3 do 118,6 MHz. Tyto kmitočty nastavujeme několikrát opakovaně na obou koncích rozsahu, až docílíme požadované překrytí pásma. Pak kondenzátorem C16 naladíme výstupní laděný obvod L4 C16 na pracovní kmitočet stanice, tedy například na uvedených 27,2 MHz. Pomocí kondenzátorů C11 a C3 naladíme obvody L3 C11 a L1 C3 na střední kmitočet přijímaného pásma. Zkusíme si naladit některou slabší radioamatérskou stanici (třeba i z převaděče) a zkusíme měnit hodnotu odporu R10 tak, abychom docílili co nejlepšího příjmu, tímto postupem se nastavuje maximální součinitel přenosu směšovače.
Po ukončení celého procesu nastavování doporučuji zajistit všechny cívky epoxidovým lepidlem a pak ještě jednou provést konečné nastavování, jelikož parametry cívek se mohou poněkud změnit (indukčnost a vlastní kapacita).
Ještě upozorňuji, že stabilita tohoto oscilátoru není příliš vysoká (oproti prvé verzi s oscilátorem řízeným krystalem), ale pro běžný poslech naprosto vyhoví (samozřejmě, záleží na pečlivosti práce a mechanické stabilitě).
Zdroj http://www.schaltungen.at/a2