Dostal jsem mejla. Na tom nic divného není, dostávám jich denně spousty, ale tento byl od nespokojeného čtenáře těchto stránek, že prý je všecko příliš složité, A že by chtěl nějaké opravdu jednoduché rádio, pokud možno bez všelijakých těch odporných odporů, a podobně.
Dobrá, tak tady to je.
Jedna z vlastností, kterou se liší tranzistory od elektronek, je ta, že existují s dvojí polaritou – na kolektoru mají jedny plus, druhé zase mínus (tranzistory P-N-P a N-P-N, zapamatujte si mnemotechnickou pomůcku: enpéen, šipka ven, prostřední písmeno je p, na kolektoru je tedy plus). No a právě tato vlastnost nám umožňuje vypustit spoustu součástek a postavit si tak požadovaný jednoduchý přijímač – schématické zapojení je na obrázku. Při pohledu na schéma je zřejmé, že v tomto zapojení není použit žádný odpor ani kondenzátor (mimo laděného obvodu).
Takže sledujeme podle obrázku cestu signálu od antény. Anténa je přes malou kapacitu připojena ke vstupnímu laděnému obvodu. Čím menší kapacita, tím je laděný obvod méně zatížen, je lepší selektivita, tedy oddělení sousedních stanic, ale zase slabší signál, proto je zde použit kapacitní trimr, kterým nastavíme požadovanou vlastnost. Ze stejného důvodu (menší zatížení laděného obvodu) je na cívce odbočka pro připojení báze prvého tranzistoru typu N-P-N (může být i P-N-P, ale pak druhý musí být opačného typu, tedy N-P-N). Oba tranzistory jsou spojeny přímou vazbou, tak zvanou galvanickou, tedy kolektor prvého tranzistoru je přímo napojen na bázi druhého tranzistoru, v jehož kolektorovém obvodu jsou zapojeny sluchátka s vyšší impedancí, nad 2000 ohmů. Napájecí zdroj (baterie) 3 až 6 V je zapojen mezi emitorem druhého tranzistoru a společným vodičem (zemí). Polarita, tedy kam je připojen který pól zdroje závisí na tom, který tranzistor z komplementární dvojice použijeme jako druhý. V případě, že prvý tranzistor by byl typu P-N-P a druhý tedy N-P-N, vedl by k emitoru záporný pól baterie.
Tranzistory použijeme libovolné křemíkové, cívka L je navinuta na plastové tubě od šumivých tablet ACC nebo něčeho podobného, o průměru kolem 25 mm, má 90 závitů. Odbočku pro připojení k bázi tranzistoru nalezneme zkusmo tak, abychom docílili co nejlepšího příjmu.
Nečekejte od tohoto zapojení nějaké zázraky, je to jen taková trošku vylepšená krystalka, ale pokud máte blízko nějaký středovlnný rozhlasový přijímač, pracuje opravdu pěkně. Konstrukce pochází z „dřevních“ dob rádia, ze samých počátků používání tranzistorů, a byla zveřejněna v mnoha časopisech a příručkách, například v A. Židan - B. Milobar, Rádioamatérské prístroje s tranzistormi.