Při stavbě laděných obvodů, a zvláště po jejich zapojení do obvodu, často zjišťujeme, že rezonanční kmitočet je někde úplně jinde – zpravidla nižší. Není to žádná záhada, bývá to mimo jiné také zaviněno kapacitou cívky, zvláště u větších, vícevrstvých a s větší indukčností.
Určení vlastní kapacity cívky je v domácích podmínkách poněkud obtížné. Měření podle vlastní rezonance, která je u vf cívek často v řádu 107 až 108 Hz, vyžaduje zvláštní přístroje. Často však můžeme použít metodu, odvozenou z Thompsonova vzorce pro rezonanční kmitočet f laděného obvodu, který se skládá z cívky o indukčnosti L a kondenzátoru s kapacitou C.
Jestliže má vlastní cívka svou kapacitu Cs, musíme ji přičíst ke kapacitě kondenzátoru.
Když nyní vyhledáme pomocí ocejchovaného kondenzátoru rezonanční kmitočet laděného obvodu f s měřenou cívkou, poznamenáme si potřebnou kapacitu ladicího kondenzátoru C1. Pak naladíme laděný obvod tímto kondenzátorem do rezonance na druhé harmonické původního kmitočtu, tedy 2f. K tomu je zapotřebí kapacita cejchovaného kondenzátoru C2. V obou případech se ke kapacitám C1 a C2 připočítá vlastní kapacita cívky Cs (viz obrázek). Platí tedy
Úpravou sloučíme oba vztahy a dostaneme
Odtud vypočítáme neznámou vlastní kapacitu cívky:
Nemáme-li cejchovaný kondenzátor, použijeme normální otočný ladicí a po nastavení každé z rezonancí zjistíme jeho kapacitu (t. j. C1 a C2) můstkem na měření kapacit.