Pro práci s transceiverem je při příjmu téměř nezbytné prolaďování v okolí naladěného kmitočtu. Při přepnutí na vysílání se však nesmí změnit původně naladěný kmitočet. Toto lze v podstatě řešit dvěma způsoby – použitím dvou stejných přepínaných VFO, nebo rozlaďováním VFO pomocí křemíkové diody s napěťově závislou kapacitou – varikapem.
První z uvedených řešení je sice nákladnější, ale pro DX provoz (hlavně provoz s expedicemi) značně výhodný. Umožňuje přijímat prakticky nezávisle po celém pásmu laděním jednoho VFO a při přepnutí na druhé VFO kontrolovat, nebo vysílat na původně naladěném kmitočtu.
Použijeme-li rozlaďování pomocí varikapu, je přeladitelnost omezena poměrem změn kapacity varikapu v závislosti na přiloženém stejnosměrném napětí. Důležité je si uvědomit, že varikap má maximální kapacitu, je-li přiložené napětí minimální. Se vzrůstajícím napětím kapacita varikapu klesá (nelineárně) až na svou minimální hodnotu.
Varikap připojujeme k rezonančnímu obvodu přes malou sériovou kapacitu, pomocí které můžeme upravit velikost přeladění, a také odděluje rezonanční obvod od přivedeného stejnosměrného napětí a také zmenší zatlumení rezonančního okruhu připojeným varikapem. Prakticky každá vf křemíková dioda vykazuje napěťově závislou kapacitu. Gemaniové diody také, ale nejsou zde vhodné z hlediska tepelné stability. U varikapu je důležitý poměr přivedeného napětí UKA1 : UKA2 k poměru ekvivalentních kapacit CKA1 : CKA2. Například starší křemíková dioda Tesla KA503 má pro poměr napětí [V]:
UKA1 / UKA2 = 200 / 10 = 20
poměr ekvivalentních kapacit [pF]:
CKA1 /CKA2 = 5/1,5 = 3,3
Varikapy KA201, KA202, KA204 mají tyto poměry výhodnější vzhledem k velikosti přiváděného napětí UKA.
Pro KA201 - UKA1 : UKA2 = 10 : 4 = 2,5
CKA1 : CKA2 = 22 : 15 = 1,47
Pro KA202 - UKA1 : UKA2 = 10 : 4 = 2,5
CKA1 : CKA2 = 35 : 24 = 1,46
Pro KA204 - UKA1 : UKA2 = 30 : 3 = 10
CKA1 : CKA2 = 10 : 4 = 2,5
Uvedené hodnoty jsou orientační a přesné hodnoty najdeme v příslušném katalogu. Pro práci na VKV je vhodný varikap Tesla KB105. Obrázek znázorňuje připojení varikapu k rezonančnímu okruhu. Velikostí sériové kapacity a velikosti děliče napětí můžeme ovlivnit velikost rozladění. Průběh závislosti kapacity na přiloženém napětí není u běžných typů varikapů lineární.
Sériový odpor zapojený mezi zem a potenciometr má význam pro nastavení minimálního napětí UKA = 3 až 4 V (odpovídající maximální kapacitě CKA. Pod tuto hranici nemá napětí poklesnout, neboť pak se mění vnitřní sériový odpor diody – varikapu a může nastat nepříznivé ovlivnění kvality rezonančního obvodu.
Způsob připojení varikapu k rezonančnímu okruhu oscilátoru.
Jemné ladění varikapem.
Uvedené způsoby nevylučují možnost rozlaďování kapacitním, nebo někdy i induktivním trimrem. Od tohoto způsobu se při stavbě transceiverů prakticky upouští, protože stav rozladění zůstává nezávisle na přepnutí příjem – vysílání.
Gumičková edice 2-2
Ing. Jiří Štěpán