JEDNODUCHÝ KLÍČ – ELBUG

V časopisech a na webových stránkách bylo popsáno mnoho nejrůznějších konstrukcí automatického klíče, ba i s mikroprocesorem a mnoha pamětmi. V radiokroužku žáků pátých a šestých tříd jsme ale došli k názoru, že bychom si měli postavit něco jednoduchého, co se dá zvládnout bez velkých investic a jen s počátečními znalostmi obvodové techniky, a zároveň aby stavba fungovala jako výuka čtení schémat a zapojování. Proto jsme použili to nejjednodušší zapojení, podle obrázku. Výhoda – jednoduchost a minimum součástek, nevýhoda – jedna pevně nastavená rychlost.

Vzhledem k tomu, že jsme použili citlivá polarizovaná relé (ještě z dědictví po nebožce Wehrmacht)  postačila nám pro napájení jedna plochá baterie 4,5V.

A nyní jak to pracuje. Při přeložení pádla do polohy 1 se nabije elektrolytický kondenzátor 100 mikrofarad a obě relé přitáhnou. Relé Re1 kontakty Re1a odpojí baterii, relé R2, spojí doteky pro klíčovaný obvod (zde nezakreslené). Kondenzátor se přes obě relé vybíjí, jeho napětí klesá, až relé R2 které je díky paralelnímu odporu R2 méně citlivé, odpadne a ukončí značku. Nastává mezera. O něco později odpadá i relé Re1, které znovu připojí baterii. V případě že je pádlo stále v poloze 1, nastává vysílání další značky. Pokud je pádlo ve střední poloze, mezera trvá. Krátké znaky (lidově tečky) se vysílají připojením baterie přes odpor (pádlo na kontaktu 2) nebo snížením napětí (baterie s odbočkou).

Rychlost a poměr značka/mezera je možno regulovat změnou hodnot jednotlivých součástí. Přesto sestrojení tohoto klíče stojí za pokus, protože například při cvičení telegrafních značek je lépe snižovat tempo prodlužováním mezery mezi písmeny, než zpomalováním celé značky.